Abbi se blíží – pomalu, ale jistě!

Tenhle úvodní odstavec jsem si v hlavě za poslední půlhodinu přeformulovala asi tak pětkrát, ale házím to všechno pryč a napíšu jen tak prostě – vydáme Abbi Glines!!!

Ten marketing mi pořád moc nejde, že, napadlo mě. Zase tady vytahuji něco, co bude v prodeji až za rok, fakt je to v edičním plánu až na květen 2015, celá věčnost, do té doby všichni zapomenete, že něco takového existuje. Ale já se těším. Takže se o to podělím.

Přitom se v případě této autorky jedná o takzvané guilty pleasure. Tak trochu provinilé potěšení. Určitě to znáte. Podíváte se na knížku a řeknete si, že to bude něco hloupého, možná dokonce primitivního, a pak se začtete, a fakt to není zrovna moc sofistikovaná romance a vy se třeba v koutku duše i zastydíte, ale ten pocit převažuje – neskutečně vás to baví. A to úplně stačí.

Jako první jsem četla Twisted Perfection, dostala jsem text na posudek, měla jsem říct, zda by se to mohlo líbit českým čtenářkám, zda se vyplatí to vydat. Ještě si pamatuji, jak jsem si to vytiskla, přinesla domů a četla v posteli (v té zvláštní poloze, v níž člověk občas skončí, že máte papíry či knihu položenou na zemi a v podstatě kouskem těla přečníváte z postele ven).

Začínalo to scénou u čerpací stanice, někde uprostřed Ameriky. To si okamžitě představíte jako ve filmu – opuštěná benzinka uprostřed pouště, horko, že se vzduch nad silnicí hustě vlní, do toho z auta vystupuje hrdinka, tílko na tenkých ramínkách, hot pants, záplava vlasů. Nějak jí nejde natankovat, ale to nevadí, náhodou ji totiž pozoruje svalnatý potetovaný krasoň od vedlejší budky a včas jí přiběhne na pomoc.

Pokud člověk intenzivně prožívá jenom věci, s nimiž se může ztotožnit, pak nevím, s čím jsem se ztotožnila tady. Takovýhle výjev je na míle vzdálený mé životní realitě. Já bych tu nejspíš byla ta paní za kasou, co dokonalému pár prodá chlazený nápoj, až dokončí své námluvy a přijdou zaplatit za ten benzin.

Ačkoli ty hot pants bych vážně chtěla a plánuji si koupit nějaké ultra krátké. A trochu roztrhané. Dramatický efekt. Vím, že jediné, co v takovém outfitu vynikne, budou mé tvarohově bílé nohy, ale stejně je chci!

Pokud vám tyto řeči přijdou povrchní, máte pravdu. V článku o Abbi Glines mi to ovšem ani nepřijde nemístné. A zase, nebudu si na nic hrát 🙂

Přes mé vřelé doporučení se v redakci ještě váhalo, takže jsem dostala na posudek další knihu od autorky, a to Fallen Too Far. Ta se mi líbila méně (možná taky proto, že zápletkou mi celkem hodně připomínala tu předchozí), ale pořád mi to stačilo. Navíc některé české blogerky to podle všeho už četly, na internetu jsem našla pár odkazů, autorka není úplně neznámá, což je dobrý základ.

Takže vyjde Fallen Too Far. V systému to zatím máme zavedené jako Rosemary Beach: Hranice nevinnosti. To mi připadá jako název čehokoli, pořád nějaké hranice, nevinnosti, vášně, pokušení, nevím, nebo se mi to jen zdá? Ale je fakt, že bych to asi sama nepřeložila líp. Kdyby vás k tomu něco napadlo, napište.

Taky bych se rovnou zeptala, co si myslíte o obálce. Máme myslím dost času předejít katastrofě. Mně se ta původní moc nelíbí. Ale to je názor jednoho člověka (a občas si na ty obálky tak jaksi i zvyknu, když je mám před očima pořád…).

Automatické opravy mi Glines pořád přepisují na Vlineš. Co je to za slovo? Podle jakého slovníku je v pořádku? (Je to z nějakého slovesa? Druhá osoba? „Tak co, vlineš se dnes ke mně nebo ne?“) Spousta otázek…

Jinak pokud sledujete Colleen Hooverovou na sociálních sítích, nejspíš jste o Abbi už slyšeli. Tyto dvě spisovatelky jsou totiž velké kamarádky, jezdí spolu tuším i na dovolenou, a zdá se, že jsou obě tak trochu podobně (a sympatickým způsobem) praštěné.

To je ode mě vše.
Protentokrát!
Jinak o naší Abbi určitě ještě uslyšíte 😉