“Dalo to docela zabrat.” říká ALMA KATSU

ELIXÍR od Almy Katsu vyšel sice už v říjnu minulého roku, to ale neznamená, že na tuhle zajímavou knihu jen tak zapomeneme. Ono se to totiž nedá! ELIXÍR je totiž strašně zajímavá a zvláštní kniha, která sice nemusí všem tak úplně sednout, ale když se vám bude líbít, tak se vám bude líbit strašně, strašně moc. A máme velkou radost, že jsme měli tu možnost vyzpovídat autorku této knihy, Almu Katsu. Takže pokud jste už Elixír četli, zodpoví vám možná tento rozhovor několik otázek, anebo pokud jste nečetli, alespoň vás na knihu naláká. 🙂

YOLI: Jak jste se dostala k psaní, chtěla jste se vždycky stát spisovatelkou?
Alma: Od malička jsem opravdu hodně četla a už když jsem byla teenager, jsem věděla, že chci sama psát. Myslím si, že pro lidi, co velice rádi a hodně čtou, je docela přirozené, že oni sami chtějí vytvořit nějaký ten příběh, jako pro ně vytvořili ostatní.

YOLI: Elixír je značně složitý příběh, jak vás něco takového vůbec napadlo?
Alma: Možná až moc složitý! Chtěla jsem napsat tragický milostný příběh, protože příběhy, na kterých jsem vyrůstala, byly také tragické (Paní Bovaryová, Anna Karenina, Tess of the D’Urbervilles). Chtěla jsem, aby můj příběh byl epický – delší než jeden lidský život – a magický, protože lidé touží po magii ve svých životech. Vlastně to začalo samotnými postavami: ubohou a zlomenou Lanny, zbabělým Jonathanem a Adairem, tím temným monstrem. Oni si akorát začali žít své životy.

YOLI: Poslední kniha trilogie, The Descent, vyšla v originále v lednu, věděla jste od začátku, jak příběh skončí?
Alma: Vlastně ne. Elixír jsem původně zamýšlela jako samostatnou knihu. Obviňuju Adaira: toho člověk nemůže nechat jen tak. Bylo tedy pro mě opravdu nemožné od něj jen tak odejít. Takže celá trilogie se vlastně stala jeho příběhem. Adair má totiž hodně fanoušků – jedna žena po něm pojmenovala své štěně a na jednom blogu byl loni vyhlášen dokonce zloduchem předminulého roku.

YOLI: Musela jste pro své knihy udělat nějaký výzkum?
Alma: Ano, a opravdu hodně a hodně výzkumu. Něco jsem věděla, protože mě takové věci vždycky zajímaly: například čarodějnictví a jak vytáhnout ze země kořen mandragory aniž by vás to zabilo. Vyrostla jsem ve starém městečku bohatém na historii, takže jak to tam funguje, jsem taky vlastně věděla. Musela jsem si ale nastudovat historii státu Maine a to nebylo zrovna snadné.

YOLI: Proč jste si tedy vybrala právě Maine?
Alma: Jako malá jsem tam byla jednou na prázdninách a asi se to na mě podepsalo. Potřebovala jsem totiž vzdálenou a izolovanou oblast a hned mě napadlo Maine.

YOLI: Co bylo nejtěžší na tom, psát takhle ve třech různých časových liniích? Ztratila jste se v tom někdy?
Alma: Nejtěžší bylo, udělat to tak, aby čtenář vždycky věděl kdy a kde je. Bylo to velmi ošidné. Dalo to docela zabrat, neustále jsem něco zkoušela a upravovala.

YOLI: Máte v Elixíru nějakou oblíbenou a neoblíbenou postavu?
Alma: Adair je můj neoblíbenější, protože je strašlivě zajímavé o něm psát! Dokáže oplývat emocemi, když chce, a nic si neodpírá. Hůře se mi o nešťastných postavách z druhého dílu: o Doně a Savvě.

YOLI: Má Elixír pro své čtenáře nějakou zprávu?
Alma: Kniha má varovat před láskou: nezamilovávejte se jenom proto, abyste byli zamilovaní. Láska má být trvalá a oddaná z obou stran, jdete do té výzvy?

YOLI: Jak dlouho jste Elixír psala?
Alma: Trvalo mi to deset let. Měla jsem spoustu verzí a neustále jsem něco předělávala. Nikdy jsem si nemyslela, že bude příběh nakonec fungovat. Je to opravdu zázrak!

YOLI: Kdybyste vy byla nesmrtelná, jak by váš život vypadl?
Alma: Já rozhodně nepatřím k lidem, kteří by chtěli být nesmrtelní. Říká se, že smrt definuje naše životy, tak jsem na to zvědavá.

YOLI: Myslíte si, že máte s Lanore něco společného?
Alma: Mám s ní bohužel hodně společného. V lásce jsem velmi oddaná, možná až moc. Když jsem byla mladší, také jsem neznala svoji vlastní hodnotu, jako spousta jiných žen.

YOLI: Lanore si toho zažije opravdu hodně, bylo pro vás těžké něco takového napsat?
Alma: Něco takového beru jako obrovskou výzvu a jako spisovatel vždycky chcete, aby vás něco vyzívalo. Kdybyste totiž neustále psali jenom ty jednodušší scény, příběh by pak nebyl zrovna zajímavý, nemyslíte?

YOLI: Tohle nemohu nechat bez povšimnutí, protože jsem sama velkou fanynkou Harryho Potter a ta scéna, kdy Marguerite tahá ze země kořen mandragory, mi ho hodně připomněla. Vím, že manradoga je na lektvary velice využívanou rostlinou, zvolila jste ji náhodou?
Alma: Víte co je vtipné? Moje sestra se mě zeptala přesně na to samé – jestli jsem se prý dozvěděla o mandragoře z Harryho Pottera. Já jsem ale Harryho Pottera nikdy nečetla. O čarodějnictví jsem se zajímala už jako malá a už tehdy jsem objevila mandragoru a vsadím se, že Rowlingová na ni přišla stejným způsobem.

YOLI: Posloucháte něco, když píšete?
Alma: Když píšu tak ne, písně mě dokáží strašně rozptylovat. Když ale potřebuju napsat hodně citlivou scénu, naladím se na ni posloucháním dokola jedné a té samé písničky. „Iris“ od Goo Goo Dolls jsem při psaní Elixíru slyšela snad milionkrát!

YOLI: V Elixíru je na konci zmínka o české dívce, jak jste na něco takového přišla?
Alma: V současnosti se Jonathan zamiluje do české dívky, a vypráví pak o tom Lanny. Tu dívku potkal, když pracoval v utečeneckém zdravotnickém táboře. Jednou jsem byla sama jako dobrovolník v humanitární organizaci a poznala jsem tam spoustu českých pomocníků. A tak bylo strašně přirozené, aby dívka, do které se Jonathan zamiloval, byla z Česka! Když si ale přečtete knihu, zjistíte, že v Jonathanově životě nebyla vůbec dlouho, takže bohužel nemůžeme mluvit o tom, že by měla štěstí.

YOLI: Líbí se vám česká obálka Elixíru?
Alma: Podle mě je to jedna z nejlepších obálek mojí knihy! Přestože ta maska je na Lanny možná až moc luxusní, i když je pravda, že v průběhu příběhu vystřídala spoustu různých masek. Mým čtenářům se ale vaše obálka opravdu moc líbí, je asi celkově nejpopulárnější!

YOLI: Nebudu se vás teď ptát, jaká je vaše nejoblíbenější kniha, protože to je jako chtít po matce říct, které své dítě má nejraději, proto se zeptám takto: když si jdete nějakou knihu koupit, s jakou často z knihkupectví odcházíte?
Alma: Miluju historické romány a obzvlášť, když je v nich něco magického. Mám opravdu hodně oblíbených knih a stále přidávám další. Právě čtu už po několikáté Slammerkin od Emmy Donaghue. Je to sice bez magie, ale za to výborný historický román. Taky knihu The Dress Lodger od Sheri Holman jsem četla několikrát, je to vážně skvěle napsané.

YOLI: Pracujete právě na něčem? Můžete nám říct na čem?
Alma: Právě píšu novou knihu, The Lost Gods (Ztracení bohové) a bude to samostatná kniha. Je to o mnichovi, který se už vyskytl vThe Reckoning (druhý díl trilogie Elixír, pozn. překlad.). A právě on objevil, jak si s někým vyměnit duše a stát se tak nesmrtelným.

YOLI: Mnohokrát vám děkujeme za rozhovor!
Alma: Já mockrát děkuji, bylo to velmi zajímavé! 🙂