Fanfiction #2: Nervy vředy panika

Přibyly jen čtyři další texty, já vás úplně chápu, taky radši čtu, než píšu! Každopádně i tyhle byly literárně překvapivě dobré. Kdyby to mělo jít do knihy, redakčně by nic z toho nepotřebovalo žádné větší redakční zásahy.

Takže i to rozhodování bylo asi spíš podle pocitů než podle nějakých formálních kritérií. Ostatně často asi ani v literárních soutěžích porotě nic jiného nezbývá.

Tohle je navíc shodou okolností takový úryvek, že se mimoděk musíte ptát, co bylo dál. Skončí totiž v tom nejlepším 🙂

Adéla Kolářová: NERVY VŘEDY PANIKA

Cath se už minimálně popáté převlékla. Vystřídala dvoje pletené šaty a asi troje trička s bílými kraťasy. Tohle normálně nedělala a zkrátka si na sebe hodila první oblečení, co jí přišlo pod ruku, ale tentokrát si nemohla pomoct. Chtěla udělat dobrý první dojem. Čím víc se ale na tu myšlenku upínala, tím víc se jí dělalo špatně. Před pár minutami dokonce odběhla i na záchod s nutnou potřebou zvracet, ale nakonec snídani udržela v sobě. Žaludek se jí ovšem samou nervozitou svíral dál, takže předpokládala, že každou chvíli vyběhne znovu.„Přestaň ten outfit už měnit, nebo se z tebe zcvoknu,“ sprdla ji Reagan a s funěním se zapírala do dveří své skříně, která se stále ne a ne zavřít. Cath se k ní otočila a Reagan se na ni zamračila. „Co tam furt tak stojíš, nemůžeš mi jít trochu pomoct?“Cath protočila oči, ale poslušně k ní došla. Opřela se vedle ní do skříně a pořádně zabrala. Moc to nemohlo, dveře se pořád nechtěly úplně dovřít. „Nechápu, proč ty věci prostě nevyhodíš, když se sem nevejdou,“ zafuněla s námahou, ale snažila se dál.„Už jsem ti to říkala, moje máma je šílená. Nemůžu ty polštáře vyhodit ani jí je nechat doma, jinak by se urazila a několik měsíců se mnou nepromluvila,“ odpověděla Reagan a vrazila do skříně ramenem jako zápasník sumo. Konečně se jí povedlo dveře zavřít a rychle je zaklapla na západku, aby se nestihly znovu otevřít. „Anó!“ zaječela vítězoslavně a zvedla ruce do vzduchu.Cath to chápala. Ty ručně vyšívané polštáře, které Reagan od své mámy dostala, byly sice strašné a vůbec se jim do pokoje nehodily, ale její mamka si s tím musela dát obrovskou práci, takže to nejmenší, co může Reagan udělat, je je alespoň ukrýt před zraky všech jejích kamarádů. Problém je v tom, že Reaganina skříň byla už těmito dary nedary přecpaná k prasknutí a nic dalšího se do ní už rozhodně nevejde.„Je ti doufám jasné, že tuhle situaci budeš řešit pokaždé, když si budeš ze skříně brát čisté spodní prádlo, že jo?“ ujišťovala se Cath.Reagan nad tím jenom mávla rukou a rozvalila se na své posteli. „To budu řešit, až ta situace nastane.“ Potom sjela Cath hodnotícím pohledem a nadzvedla obočí.„Co?“ vyhrkla rychle Cath a sklonila se ke svým fialovým pleteným šatům s límečkem. „Je to špatný, že jo? Měla bych se převléknout.“„Ne!“ vyhrkla její spolubydlící okamžitě. „Jestli se ještě jednou převlíkneš, tak tě asi roztrhnu. Jen jsem přemýšlela nad tím, co si o tobě bude myslet Marlisse, až tě v tomhle uvidí.“„Co si bude myslet?“ pípla Cath tichounce a vnitřnosti v těle jí opět udělaly kotrmelec. Levi ji k tomu, aby s ním jela na víkend domů, aby ji mohl představit své rodině, přemlouval už několik měsíců, takže tentokrát už opravdu musela jet – došly jí výmluvy. Jenže z představy, že se postaví na dvorek Leviho ranče a tam na ni budou shlížet zraky jeho rodičů, sourozenců, všech tet, strýčků, bratranců a sestřenic, se jí motala hlava. Určitě tam před nimi omdlí nebo se přinejmenším pozvrací, horší uvedení na scénu si snad ani nemůže přát.Reagan ji nějakou dobu napínala a tvářila se záhadně, ale nakonec se začala smát. „Měla bys vidět svůj výraz. Klepeš se jako ratlík. Ale nemusíš se bát. Marlisse by byla blázen, kdyby ses jí nezalíbila. Vypadáš a i se chováš jako světice, takže jsi přesně její vysněná verze dokonalé snachy. Bude tě milovat. V tomhle máš oproti mně výhodu, já svatá nikdy nebyla, takže není divu, že mě nesnášela.“„Co když něco pokazím?“ kníkla Cath nešťastně a objala se pažemi, aby se alespoň nějak uklidnila. Moc to nefungovalo.„Nemluvíš sprostě, nepiješ, nekouříš, neoblíkáš se jako štětka, tvoje sestra neotěhotněla na střední a jsi ve všech ohledech čistá jak lilium. Nemáš co pokazit, tak přestaň fňukat. Nemůžu uvěřit, že se o tom s tebou vůbec bavím… Je to divný, když mám pomáhat nové holce svého bejvalýho, aby padla do oka jeho mámě. Takže končím, už o tom nemluv.“„Vlastně jsi s tím začala ty,“ poznamenala Cath, ale už opravdu mlčela. Přešla ke své posteli a zvedla svoji již zabalenou cestovní tašku. Levi už možná čeká dole v autě, takže by měla vyrazit. Hodila si tašku přes rameno a pokusila se na Reagan usmát. Kvůli zauzlovanému žaludku jí to ale moc nešlo.„Vezmi si repelent,“ houkla na ni ještě Reagan, když brala za kliku. „Na ranči je tolik hmyzu, že si tam budeš připadat jako uprostřed mimozemské invaze.“„Repelent?“ zopakovala Cath překvapeně. „Já nemám repelent.“Je zvyklá na velké město. Přemýšlet nad hmyzem, který se motá kolem domácích zvířat, ji vůbec nenapadlo.Reagan pokrčila rameny. „Tak si tam přihoď svoji voňavku. Ta odpuzuje taky skvěle.“„Haha,“ odpověděla jí a znovu protočila oči. Pak se s ní už jenom rozloučila a zamířila ven z kampusu. Šla pomalu, hlavně proto, že to setkání chtěla co nejvíc oddálit, a taky proto, že si netroufla dělat nějaké prudké pohyby – její právě trávená snídaně byla opravdu hodně nestabilní náklad.Když vyšla ven, Levi tam na ni už čekal. Seděl za volantem svého červeného pick-upu a spokojeně bubnoval prsty o palubní desku. Jakmile ji spatřil, rozzářil se jako sluníčko a s širokým úsměvem vyskočil z auta. Neměla to k němu víc než dvacet metrů, ale stejně k ní doběhl a sebral jí tašku z ruky, aby jí ji odnesl. Pak se k ní ještě sklonil a dal jí pusu.„Ty jsi fakt přišla,“ vyhrkl nadšeně, popadl ji za ruku a odváděl si ji k autu.„Samozřejmě, že jsem přišla, vždyť jsem to slíbila,“ nechápala jeho údiv.„To sice jo, ale i tak jsem pořád čekal, že si to rozmyslíš a zavoláš mi, ať jedu sám. Udělala jsi mi opravdu radost. Rodiče a ostatní se tě už nemůžou dočkat.“Nešťastně zakňučela a uvažovala nad tím, jestli ještě není pozdě vycouvat. „Já tam omdlím, jsi si toho vědom, že jo?“Zasmál se a otevřel jí dveře k místu spolujezdce. Byla rozklepaná, ale nějakým zázračným způsobem se jí podařilo vlézt dovnitř. Levi hodil její tašku na zadní sedadlo a potom se vrátil za volant. Lehce vyskočil nahoru, nastartoval a zařadil se do provozu na silnici.„Nemusíš se ničeho bát, máma slíbila, že si připraví kbelík s vodou pro případ, že by tě musela křísit.“„Tys jí to řekl?“ vyděsila se a vytřeštila na něj oči.„Myslel jsem si, že to bude lepší, když budou vědět, jak jsi nervózní. Aspoň se na tebe nevrhnou všichni najednou jako vosy na med.“Cath nad tím chvíli přemýšlela. Nemohla se rozhodnout, jestli je radši, že na ni půjde Leviho rodina pomalu a opatrně, anebo jestli by se jí líbilo víc, kdyby o její fobii ze společnosti nic nevěděli. Nakonec se rozhodla, že udělal dobře.„No tak jo,“ povzdechla si a křečovitě sevřela svoje ruce. Levi se znovu usmál a položil jednu dlaň na její spojené prsty, aby ji uklidnil. Trošku to pomohlo, ale ne nějak závratně. Stejně pořád čekala na chvíli, kdy bude muset vykřiknout „Zastav!“ a jít zvracet ke krajnici.„Ničeho se neboj. Nepůjde o žádnou akci „Tohle je moje nová přítelkyně“, jedeme tam, protože se mi vdává sestra. Já tě jenom při té příležitosti představím rodině, ale v hlavní roli bude nevěsta se ženichem. Ztratíš se tam.“Na smích neměla vůbec žádnou náladu, ale nedokázala si pomoct a vyprskla smíchy. Levi se spokojeně zazubil, protože mu o to dozajista celou dobu šlo. Je to opravdu zlatíčko. Moc dobře věděl, jak by jí bylo, kdyby ji za svou rodinou přivezl některý obyčejný víkend, takže se rozhodl pro chvíli, kdy se budou zraky všech soustředit na někoho úplně jiného. Měl to promyšlené.„Miluju tě,“ zašeptala a jeho úsměv se ještě víc rozšířil – a to si myslela, že to ani víc nejde.„Já tebe taky,“ odpověděl jí, rozpletl její sevřené prsty a přitáhl si jednu její ruku k obličeji. Políbil ji do dlaně a ona mu to okamžitě oplatila.V tu chvíli se celá uvolnila a v klidu poslouchala Leviho štěbetání a vypravování o všem možném. Sázel jednu historku za druhou a ani na chvilku to nevypadalo, že by mu docházela témata, o čem se s ní bavit. Mluvil o trochu víc než obvykle, takže věděla, že to dělá hlavně kvůli ní, aby neměla čas myslet na to, kam jedou, ale i přesto, že si toho byla vědoma, dařilo se mu to.Za celých těch několik hodin, co byli na cestě, si vůbec neuvědomovala, že jede vstříc své největší noční můře. Byla zcela uklidněná, poslouchala a smála se. Byla tak zabraná do Leviho, že ani nesledovala čas. Proto ji opravdu hodně překvapilo, když se objevili na prašné cestě obklopené výběhy se zvířaty a Levi se začal tvářit ještě šťastněji než doteď. Poznala, že je doma.„Už jsme tady?“ vyhrkla a hysterie se v tu ránu vrátila. Než stačil odpovědět, vyjelo jeho auto kopec a před nimi se začal rozkládat rozlehlý komplex budov, stájí a dalších výběhů. Cath už odpověď nepotřebovala. Věděla, že jsou na místě.