Gayle Formanová se ráda ztrácí ve svých příbězích

Na našem Facebooku jsme avizovali už několikrát, že naše opravdu oblíbená spisovatelka si na nás našla chvilku času a odpověděla na několik otázek. Ano, je to tak. Máme tu pro vás rozhovor s úžasnou GAYLE FORMANOVOU, autorkou knih: Jen jeden den; Jen jeden rok (naplánováno na duben 2015), Zůstaň se mnou/Jestli zůstanu a spousty dalších!

YOLI: V knize Jen jeden den jsi několikrát zmínila Prahu, navštívila jsi ji už nebo se na to teprve chystáš?
Gayle: V Praze jsem byl dvakrát. Jednou v roce 1993 a podruhé v roce 2005. Jednou jsem se tam chystala I v roce 1990, ale ve vlaku se mi udělalo špatně, tak jsem dojela až do Salzburgu do Rakouska a skončila tam v nemocnici.

YOLI: Cestuješ ráda? A když cestuješ, praktikuješ spíše Willemův ne tak úplně bezpečný způsob cestování, nebo máš radši, když máš všechno všude domluvené a zařízené? Máš nějaké místo, které chceš co nejdříve navštívit?
Gayle: Když jsem byla mladší, cestovala jsem jako Allyson na začátku knihu Jen jeden den. A když jsem byla už trochu starší, cestovali jsme společně s manželem a bylo to spíše Willemovým způsobem. Nevím, jestli je to úplně nebezpečné, ale něco na tom asi bude. Velice ráda bych co nejdříve navštívila Brazílii, ale jelikož mám teď malé děti, obávám se, že se náš cestovní styl musí trochu změnit a přizpůsobit jim.

YOLI: Proč jsi příběh Allyson a Willema napsala z obou jejich pohledů, proč ne jenom z jednoho, a potom jsi prostě jenom neřekla, co se teda stalo?
Gayle: Pointou napsání těchto dvou knih bylo ukázat, že je to úplně jiný příběh, když se změní vyprávěcí perspektiva. A také když čtete obě knihy, máte jako čtenář jiný pohled na věc, který je unikátní a do kterého vám ta druhá hlavní postava nemůže zasahovat. Čtenáři tak mají víc informací o příběhu než samotné hlavní postavy.

YOLI: Musel se příběh Allyson a Willem opravdu odehrát v Paříži? Nestačilo by jim nějaké jiné město?
Gayle: Možná. Ale tenhle příběh ke mně přišel ve snu a já jsem okamžitě věděla, že se musí stát v Paříži.

YOLI: Zažila jsi někdy něco podobného, že bys potkala někoho zajímavého a někam bys s ním šla?
Gayle: Ano. Neproměnilo se to ale v takovou romanci. S mojí kamarádkou Rebekou jsme potkali jednoho Skota, který se jmenoval Jack. Ten nás den a noc prováděl Copenhagenem – a bylo to opravdu kouzelné. A změnilo nás to. Jacka už jsme pak nikdy neviděly.

YOLI: Plánovala jsi od začátku napsání novely Just One Night? Nebo tě k tomu čtenáři v podstatě donutili?
Gayle: Opravdu mě k tomu v podstatě donutili. Myslela jsem si, že konec knihy Jen jeden rok uzavíral všechno, co se otevřelo v knize Jen jeden den, ale čtenáři si to nemysleli. Mám taky takový pocit, že si mysleli, že dostanou trochu jiný příběh – na základě obálky a popisu – a byli vlastně trochu naštvaní z toho, co nakonec vlastně dostali. Cítila jsem, že je tedy jedině správné dát jim konec, který jsem jim slíbila.

YOLI: Utváříš si se svými postavami vztahy?
Gayle: Stanou se pro mě skutečnými. Starám se o ně jako o přátele nebo rodinu. Mluvím s nimi. Podle mě to dělají všichni spisovatelé. K tomu jsou výborné mobily: můžeme tak jít normálně po ulici a mluvit se svými postavami a nikdy si nemyslí, že jsem šílení, prostě mluvíme do mobilu.

YOLI: Kdybys byla ve stejné situaci jako Mia, co by tě přimělo zůstat?
Gayle: V jejím věku bych zůstala. Má celý život před sebou, celou svou budoucnost. Ale pokud bych to byla já teď a můj manžel a mé děti, nic by mě nepřimělo zůstat tu bez nich.

YOLI: Česká filmová produkce rozhodla o změně názvu z Jestli zůstanu na Zůstaň se mnou. Myslíš, že se to k příběhu hodí?
Gayle: Očividně mám velice ráda název, který jsem vymyslela já, a myslím, že se přesně hodí k rozhodnutí, které stojí před Miou. Podle názvu Zůstaň se mnou to vypadá, jako by to bylo víc zaměřené na Adama. Ale i on má v příběhu a obzvláště ve filmu opravdu důležitou roli, takže mi to přijde docela v pořádku.

YOLI: Můžeš nám něco říct o své nové knize: I was here?
Gayle: To je kniha o mladé ženě, která se vyrovnává se sebevraždou své nejlepší kamarádky. Je to záhada. A milostný příběh. A je to o vykoupení. A je to plné citů a emocí.

YOLI: Už jsi měla možnost vidět film If I Stay? Co nám o něm můžeš říct?
Gayle: Ano, viděla jsem ho. A je nádherný! Opravdu respektuje knihu, ale zároveň toho dělá ještě mnohem víc, obzvlášť s hudbou. Jednu věc vám poradím: určitě si s sebou do kina vezměte opravdu hodně kapesníků. A připravte se, že se určitě zamilujete do Jamieho Blackleya (hraje Adama, pozn.)

YOLI: Máš doma výtisky svých knih z různých zemí?
Gayle: Mám jich až přespříliš. A vlastně netuším, co s nimi mám dělat, protože já si je nepřečtu! Některé posílám své sestře, protože ta je ráda sbírá. A některé rozdám.

YOLI: Jaká je tvoje oblíbená barva?
Gayle: Oranžová.

YOLI: Když začínáš psát nový příběh, s čím začínáš?
Gayle: Vždycky mám nějaký výchozí bod: začátek, postavy a nástin závěru příběhu. To mi pak stačí k tomu, abych se rozepsala.

YOLI: Jak dlouho jsi psala Jestli zůstanu/Zůstaň se mnou a Jen jeden rok?
Gayle: Jestli zůstanu jsem psala tři měsíce. Jen jeden rok rok.

YOLI: Co máš nejradši na tom, že jsi spisovatelka?
Gayle: Miluju ztrácet se ve vlastních příbězích. A potkávat se čtenáři, kteří zažili s mými příběhy to samé.

YOLI: Jen jeden den & Jen jeden rok: Z jakého vypravěčského pohledu bylo složitější příběh napsat?
Gayle: Popravdě, oba dva bylo opravdu těžké napsat.

YOLI: Máš nějaké slovo při vytváření obálek pro své knihy?
Gayle: Můžu mít návrhy, a když se mi něco opravdu nelíbí, můžu to zastavit. Většinou mě ale vůbec nic nenapadá, co by se na obálky hodilo, takže jsem vděčná, že je designeři vytvoří.

YOLI: Co děláš ve volném čase?
Gayle: Jsem máma. Nemám volný čas.