Sempre aneb Mafiáni na scéně…

Musím se přiznat, že kromě toho, že občas na různých blozích obtěžuju své okolí recenzemi na knížky, cestovatelskými zážitky nebo prostě jen myšlenkami, co se mi vylíhnou v hlavě, taky překládám ve spolupráci s kamarádkou knížky. A jsem moc ráda, že jsme konečně dokončily předchozí závazky a mohly se vrhnout na titul, který připravujeme na začátek příštího roku pro YOLI. A taky, že se o to s Vámi můžu podělit, protože to nakonec budete vy, kdo té knížce „vdechne život“ obracením jejích stránek!

Pokud jste byli na jednom z posledních pražských srazů, možná jste mě tam o ní slyšeli nadšeně vykládat (ano, na objektivitu v tomhle případě zapomeňte :-)). A jestli jste ho z nějakého důvodu nestihli (koukejte to příště napravit, přicházíte o spoustu zábavy), pak jenom v rychlosti dodám, že mám jako správný knihomol spoustu oblíbených titulů, každý z jiných důvodů, ale pokud bych měla říct, která kniha mi naprosto změnila život, pak by to bylo právě připravované Sempre od americké autorky J. M. Darhower. Ona totiž tak trochu může za to, že jsem se vůbec k profesionálnímu překladu dostala, protože jsem z ní byla po prvním přečtení tak nadšená, že jsem se rozhodla, že ji prostě musím dostat do českých knihkupectví a k českým čtenářům, abyste se s ní mohli seznámit i vy. A sobecky taky prostě proto, že jsem ji chtěla mít ve své knihovně a se svým jménem :-). Trvalo to bezmála dva roky, nespočet odmítnutí, ale k mému velkému překvapení taky pár nabídek na překlad jiných knih. Nakonec se hodila do edičního plánu právě vznikajícího YOLI a já jsem nadšená, že vyjde právě tady.

V Sempre se setkáme s trochu netradičním pohledem na svět, který není tak růžový, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ne, omlouvám se, je mi jasný, že jste si všichni vědomi toho, co se tady všude kolem děje, ale co kdyby vám najednou někdo vyprávěl příběh z pohledu sedmnáctileté holky, co nemá ani rodné číslo, nemůže si zajít s kamarády do kina nebo se dokonce nesmí bez dovolení ani najíst? Která naprosto netuší, co je to mobilní telefon a jak se s ním zachází, a musí dělat, co se jí řekne? Která od rána do večera akorát tvrdě dře na ranči a ještě k tomu musí snášet kruté rozmary svého pána a fyzické týrání? Asi už je vám jasné, že v normální rodině asi žít nebude. Ne, Haven Antonelli se narodila do světa, kde vládne přísná hierarchie a zákon mlčení. Kde slovo policajt je tou nejhorší urážkou a každý má za pasem minimálně jeden revolver. Kde vás jedna špatná odpověď může stát život a ještě jste ji ani nemuseli vyslovit vy. Do světa, ve kterém vám váš život prostě nepatří. Do světa chicagské větve italské mafie.

Ale i tady se najde jeden trochu svérázný mafiánský syn, potížista s příšerně nevymáchanou pusou, který vás odzbrojí jediným pohledem. A co teprve, když se usměje! Kluk, který může mít všechno, na co si vzpomene, ale který si přesto připadá úplně stejně jako Haven. Ta nikdy ani nepomyslela na to, že by pro ni mohlo existovat něco jako láska. Natožpak být svobodná. Nikdy si nepřipustila ani tu nejnepatrnější špetku naděje v lepší život.  A najednou se zdá, že by to nemuselo být zas až tak nereálné. Jenže kolem Haven se točí ještě jedno obrovské tajemství, které nám v knize rozehraje další téměř samostatnou dějovou linii, a to je to, co na téhle knize miluju nejvíc. Ano, je to klasická Young Adult romance, ale zároveň tu máme neskutečně promyšlený a zamotaný příběh a spoustu dokonale propracovaných postav, u nichž na konci nebudete vědět, kterou z nich milujete víc.

Prozatím bych vám ráda ukázala obálku anglického originálu (ta naše by měla být stejná, ale znáte to, člověk míní a nakladatelství mění), jedno fanouškovské video, které já osobně považuju za nejlepší ze všech a které vám o příběhu prozradí možná i trochu víc, pokud budete pozorní a český fanouškovský banner :-).