Vyzpovídali jsme Colleen Hooverovou!

Spisovatelkou se stala vlastně docela náhodou… ale my jsme tedy rozhodně velice rádi, že se k psaní nakonec vůbec dostala. Její knihu BEZ NADĚJE jsme nedávno vydali a už teď se můžete těšit i na její další příběhy, které vydáme. Teď vám ale přinášíme krátký rozhovor s autorkou skvělých knih, s COLLEEN HOOVEROVOU!

YOLI: Už když jsi začínala psát příběh BEZ NADĚJE, věděla jsi, jakým směrem se bude ubírat? Jak tě takový příběh napadl?
Colleen: Vlastně si vůbec nejsem jistá, odkud ten příběh ke mně přišel. Dostávám hodně různých nápadů, všechny si je zapíšu, a pak se k nim postupně vracím. Většina z nich je opravdu příšerných, ale jednou za čas se něco povede. A tohle byl přesně ten případ. Dřív jsem pracovala jako sociální pracovnice, takže to byl pravděpodobně popud k tomuto příběhu.

YOLI: Bylo těžké některé scény napsat?
Colleen: Je to zvláštní, ale psaní mě zase tolik neovlivňuje. Budu se opakovat, ale asi za to může právě moje praxe jako sociální pracovnice, protože jsem se potkala s různými lidmi, kteří se potýkali s různými a strašnými problémy. A taky mě jen tak něco nerozbrečí.

YOLI: Přináší BEZ NADĚJE pro své čtenáře nějaké poselství?
Colleen: Kniha nepřináší žádnou zprávu, žádné poselství. Lidé si příběhy vykládají různě, a tak je na každém, aby si v ní našel to svoje.

YOLI: Pokračování BEZ NADĚJE – ZTRACENÁ NADĚJE – je napsané z Holderova pohledu. Jak moc rozdílné bylo psát příběh právě z jeho pohledu?
Colleen: Bylo to ohromně odlišné! Dalo mi to příležitost nahlédnout do jeho hlavy a jeho myšlenek a odůvodnit některé jeho činy z BEZ NADĚJE.

YOLI: A koho máš tedy jako vypravěče raději? Holdera nebo SKy?
Colleen: Ale no tak! Já mezi nima přece vybírat nemůžu! 🙂 Jejich příběhy jsou tak rozdílné, že to vážně nejde.

YOLI: Máš v BEZ NADĚJI nějakou oblíbenou scénu?
Coleen: Hmm… bavilo mě psát, jak večeřeli u Sky doma. Ty jejich rozhovory jsou prostě zábavné… 🙂

YOLI: Máš něco společného s některou postavou?
Colleen: Vůbec ne. Snažím se postavy vytvořit nezávisle na sobě.

YOLI: Jak dlouho ti napsání BEZ NADĚJE trvalo?
Coleen: Bylo to skoro několik měsíců.

YOLI: Jak bys BEZ NADĚJE popsala v pěti slovech?
Colleen: Emotivní, šokující, podmanivé, bouřlivé, intenzivní

YOLI: Jak to vypadá, když píšeš?
Potřebuju naprosté ticho a klid. A dietní Pepsi s ledem.

YOLI: Jak ses vlastně dostala k psaní?
Colleen: Svou první knihu, Život jedna báseň, jsem napsala zhruba před dvěma lety. Můj syn hrál ve školní hře a měl zkoušky tři hodiny denně, pět dní v týdnu. Najednou jsem měla obrovské množství volného času, a tak jsem se rozhodla začít psát. Můj výtvor měl být pouze vánoční dárek pro maminku, ale najednou se z toho stalo mnohem víc.

YOLI: Colleen, mockrát děkujeme za rozhovor. A přejeme hodně štěstí se psaním.
Colleen: Není vůbec zač, byla to zábava. Jsem strašně ráda, že se mé knihy líbí! 🙂