Jak jsem organizoval 2. narozeniny YOLI

Když jsem v lednu nastoupil místo Míši Rosové, která spravovala sociální sítě a komunikovala s blogery přede mnou, byl to docela šok! Musel jsem se učit tolik nových věcí! A i když jsem už v knižním průmyslu celkem dlouho, stejně mi chvilku trvalo, než jsem se pořádně rozkoukal (a mám pocit, že se rozkoukávám pořád). Proto mě zaskočilo, když mi můj šéf oznámil, že si přeje, abych zorganizoval oslavu 2. narozenin nakladatelství YOLI.

Tolik důvěry ve mě vkládá! Nervózně jsem polkl, ale šéfovi se neodporuje, že jo…

Loni a předloni oslavu YOLI samozřejmě organizovala Míša spolu s dalšími kolegyněmi z marketingu, jenže Míša byla pryč a kolegyně z marketingu těhotná, takže to bylo skutečně celé na mně.

Naštěstí mi jako strážný anděl přišla na pomoc stážistka Dita (možná ji znáte, má moc pěkný blog). I když jsme s Hankou, která má na starosti Facebook YOLI, vymysleli zevrubný program, Dita je velice kreativní osoba a navrhla pár změn. To ona přišla s nápadem na ty krásné bločky, zařídila také tužky a záložky. Já se chopil výroby recenzních výtisků knihy Will Grayson, Will Grayson.

Moc hezké na téhe zkušenosti s organizováním bylo, že jsem na to nebyl sám. Společně jsme vybírali papír na zápisníčky, společně jsme přemýšleli o motivu na záložky, společně jsme připravovali program. Hanka potom tedy sama vymyslela kvíz (a nenechala si vymluvit, že je moc těžký), já s redakcí domluvil, že nám poskytnou text Willa Graysona s předstihem a dokonce jsem obvolával pana Křižku, který navrhoval obálku ke knize, aby mi vytvořil její invertovanou podobu. Ale stejně bylo úžasné cítit, že vám s tím někdo pomáhá, že to celé nestojí jenom na vás!

Jak krásné potom bylo, když mi v kanceláři na stole přistály krabice s hotovými zápisníčky, sametovými na dotek, s tužkami, záložkami a asi s tunou recenzních výtisků Willa Graysona, Willa Graysona! Všechno se povedlo! Vlastně moment, ještě zdaleka ne!

Bylo potřeba zamluvit místo a čas, objednat dort, drobné občerstvení, vytvořit seznam hostů… No nebudu lhát, pár nocí jsem kvůli tomu nespal zrovna sladce!

Vymýšlení proslovu už byla skutečně jen třešnička na dortu, kterou jsem rád absolvoval 🙂

Ohromnou radost mi proto potom udělalo, když 9. března do Café Campus skutečně začali přicházet první hosté. Hned jsem se s nimi pustil do řeči a bylo to fajn! Fotili si dort, prohlíželi si dárečky, bavili se… Nejlepší organizátor se pozná tak, že ho na místě není potřeba. Hančina soutěž byla sice těžká, ale nakonec si 10 nejlepších soutěžících odneslo domů pěkné knížky, dort chutnal skvěle – byly v něm dobroučké jahody.

Ale vrcholem večera odpoledne bylo překvapení v podobě reading copies Willa Graysona. Když jsem viděl nadšené výrazy v očích blogerů a blogerek a uslyšel jsem jejich tleskání, hrozně mě to potěšilo. Pro mě nebyla překvapení ta samotná kniha, nýbrž ta skvělá impulzivní reakce.

Pak už jsem si skutečně zaslouženě vychutnal dort a konverzaci se starými známými i s novými tvářemi. Když jsem se pak hostů ptal, jak se jim to líbilo, všichni mi odpovídali, že hrozně moc. Jasně, možná mě nechtěli urazit, ale já jim věřil. Měl jsem z toho totiž taky moc dobrý pocit. V hlavě mi potom jenom bušilo: Povedlo se ti to! Hurá! Největší odměnou pak bylo, když mi paní redaktorka řekla: “Letos to mělo takovej super švih! Hrozně mě to bavilo!”

Takže na shledanou za rok (ale doufám, že bude příležitost i dřív)…