Otázky pro Jennifer Nivenovou

Nedávno jste měli možnost na facebook napsat svoje zvídavé otázky pro Jennifer Nivenovou, autorku Všech malých zázraků. Tady pro vás máme její odpovědi. 🙂

1. Jak dlouho vám trvalo napsat Všechny malé zázraky? Když píšete, posloucháte nějakou hudbu, nebo musíte mít v místnosti naprosté ticho? Kde nejraději píšete?
Když jsem zasedla k samotnému psaní, zabralo mi to šest týdnů, nicméně se jedná o příběh, který si s sebou nosím už hodně dlouho. Jednou jsem milovala a ztratila kluka, který se podobal Finchovi a vždycky jsem věděla, že o tom jednou napíšu.

Mé oblíbené místo na psaní (jediné místo, kde píšu – pokud teda zrovna necestuju) je rozlehlá prosluněná pracovna v mém bytě. Většinou píšu v naprostém tichu, protože mě texty písní rozptylují od mých vlastních slov. Ke každé knize si ale vždycky vytvořím playlist, který pak poslouchám, když zrovna nesedím u stolu a nepíšu. Tímhle způsobem pořád zůstávám u svého příběhu, ať už dělám cokoliv. Pro Všechny malé zázraky jsem těch playlistů vytvořila hned několik: jeden pro Violet, jeden pro Finche a jeden pro samotnou knihu. Poslechnout si je můžete zde:  

•  Violet’s playlist: You Start Here
•  Finch’s Songs That Will Change the World
•  All the Bright Places soundtrack
•  Finch + Violet Fan Mix

2. Jaké máte pocity z ohlasů na Všechny malé zázraky?
Ohlasy a recenze byly nesmírně milé a pozitivní, dokonce velice dojemné. Nejčastěji od čtenářů slyším, že je kniha nějakým způsobem zachránila. V mnoha případech někomu pomohla natolik, že si neublížili, a inspirovala je vyhledat odbornou pomoc a svěřit se svým blízkým s tím, jak se cítí. Mnoha dalším čtenářům pomohla rozpoznat u svých blízkých příznaky deprese a sebevražedné sklony.

Někteří dospělí mají s mojí knihou problém, protože tvrdí, že by autoři neměli psát o depresích, duševních nemocích a sebevraždách. Říkají, že pokud budeme o těchto tématech psát, mladí budou vědět, že takové problémy existují. Říkají, že bychom k takovým věcem neměli přitahovat pozornost a že by se o nich mladí měli dozvědět až  v pozdější části života. Chápu, že je to pouze snaha ochránit své děti, ale takový přístup může být velice nebezpečný. Takový přístup akorát naučí dospívající myslet si, že takové pocity jsou špatné a že je špatné o nich vůbec mluvit. Od takových dětí mám zprávy denně – mají pocit, že se nemají na koho obrátit, cítí se pouze jako přítěž, že na nich nezáleží a že jim nikdo nerozumí. Těmto dětem pomáhám velice ráda, protože jejich nejbližší jsou až moc zaneprázdněni ignorováním problému, který je přímo před nimi.

Jak jsem ale říkala, ohlasy jsou nesmírné milé. Pro mě jsou čtenáři těmi malými zázraky. 🙂

3. Jmenuje se Finch právě Finch z nějakého důvodu?
Nikdy jsem ho neplánovala přesně takhle pojmenovat, Theodore Finch, ono to tak nějak vyplynulo, když jsem začala psát první kapitolu. Určitě jsem ale byla podvědomě ovlivněná svou velice oblíbenou knihu a mým nejoblíbenějším hrdinou, Atikusem Finchem z Jako zabít ptáčka. (Dokonce mám kočku, která se jmenuje Čipera Finchová.)

4. Máte nějaký spisovatelský vzor?
Svou maminku, Penelope Nivenovou. Nebyla jenom skvělou a talentovanou spisovatelkou, byla tím nejlepším člověkem, jakého jsem kdy poznala. Byla mojí hrdinkou. Náhle a nečekaně jsem ji ztratila tři měsíce před tím, než vyšlyVšechny malé zázraky, a to je taky ten důvod, proč pro mě vždycky bude kniha tolik znamenat – byla to moje poslední kniha, kterou si kdy přečetla.

5. Na čem právě pracujete?
Pracuju na své nové YA knize Holding Up the Universe, která vychází v říjnu. Je to příběh o chlapci, který nedokáže rozeznávat obličeje, a o velice výrazné dívce, která se cítí být neviditelnou. Taky pracuji na scénáři pro film Všechny malé zázraky, ze kterého jsem hodně nadšená. (Elle Fanning bude hrát Violet!)

6. Jíte čočku?
Někdy. Občas. 🙂

7. Co jste dnes měla k snídani?
Vajíčka se slaninou. Ale obvykle si dávám obrovskou misku ovoce, to bych mohla jíst pořád.

Jennifer můžete sledovat na facebooku! 😉