Svým způsobem příběh o lásce…

Henry je velký romantik. Věří v lásku. Když si ale poprvé všimne Grace, oblečené v klučičím oblečení a belhající se o holi po škole, rozhodně ho nenapadne, že zrovna do téhle holky se zamiluje. Do podivné Grace, které se kulhání nezlepšuje, ba naopak často vypadá, že jí je ještě hůř. Do Grace, která neřídí. Grace, která ho vodí na podivná místa, a pak náhle zmizí. Grace se spoustou tajemství a minulostí, od které se nedokáže odpoutat…

Podíval jsem se na ni ještě dvakrát, ale na konci hodiny jsem zapomněl, že tam vůbec je, a ona vyklouzla ven, aniž by si toho kdokoliv všiml.
Takže toto rozhodně není příběh o lásce na první pohled.
Ale je to příběh o lásce.
No…
Svým způsobem.

Láska v prachu hvězd je kniha o lásce, jak říká sám Henry. Ale není to tak úplně romantická kniha, kterou byste asi čekali… je vážně úplně jiná. Ano, ano, hrdinů s tajemnou minulostí je hafo. Ještě víc je pak romantických knížek, ve kterých se takový hrdina nikam v životě posunout nechce a ani vlastně nemůže. A přesto z těchto knih Láska v prachu hvězd vyčnívá.

„Vesmír je tím nejlepším lékem na smutek, jaký znám.“
„Pocit bezvýznamnosti není zrovna tím nejúčinnějším lékem na zármutek.“
„To si piš, že je. Když vzhlédnu k noční obloze, vzpomenu si, že jsem akorát prachem dávno mrtvých hvězd. Lidská bytost je souborem atomů, které do sebe zapadají v uspořádaném vzorci – na krátkou dobu a pak se zase rozpadnou. Ve své malosti nacházím útěchu.“

Ze začátku to tak sice úplně nevypadá. Na prvních několika stránkách působí jako skoro každá jiná a značně průměrná contemporary romantická kniha. Možná budete na začátku dokonce protáčet oči, protože je to trochu více hloupoučké… Hlavní hrdina je svým způsobem trochu hňup a přestože nechápe, proč ho to ke Grace táhne, velice si uvědomuje, že ho Grace skutečně zajímá. A že má hned několik důvodů, proč by měla chtít s ním chodit (a taky o tom vytvoří powerpointovou prezentaci :D). Jenže nikdo nemůže utéct své minulosti, a tak se nakonec odhaluje i ta Graceina. A s její minulostí se vyjevují i povedenější aspekty Lásky v prachu hvězd.

S postupujícími stránkami začíná ubývat ten jednoduchý a značně hloupoučký nádech knihy a její atmosféra se nejen značně vylepšuje, ale i lehce dramatizuje. Už to totiž není jenom milostný příběh. Láska v prachu hvězd je vlastně dost dobře udělané drama. Takové, které prostě ze začátku nečekáte, a pak vás najednou hodně překvapí a zaskočí. A možná i zasáhne natolik, že nakonec utrousíte nejednu slzu.

„Příběhy se šťastným koncem jsou jen příběhy, které ještě nebyly dovyprávěny.“