Bláznivá jízda s Papírovými městy

Mám takovou teorii, že se čtenáři Johna Greena dělí na tři skupiny. První skupině se víc líbilo Hledání Aljašky, druhé Hvězdy nám nepřály. O té třetí skupině, které se nelíbila ani jedna z těchto knih, dále mluvit nebudu, protože je to mně zcela neznámý druh.

První kniha od Johna Greena, kterou jsem četla, bylo Hledání Aljašky. Musím přiznat, že jsem byla poněkud zklamaná – tohle je ten slavný a opěvovaný John Green? Pořád přemýšlím, jestli by se mi Aljaška dneska, po dvou a půl letech od přečtení, nelíbila víc, ale v té době mi prostě nesedl ani vypravěč Miles, ani sama Aljaška. Naštěstí pro mě jsem na autora nezanevřela a o rok později jsem sáhla po tehdejší novince Hvězdy nám nepřály, která mě patřičně okouzlila. Já jsem tedy asi „hvězdový typ“. Byla jsem proto zvědavá, jak u mě dopadnou Papírová města.

Bylo 7.32. Napadlo mě, že výjimečně přijdu včas. Pravda, ne do školy. Ale i tak.

Vypravěčem je Quentin, přezdívaný Q, kterému zrovna zbývá pár týdnů do konce střední školy, když se u něj v okně objeví jeho sousedka a spolužačka Margo. On a Margo byli v dětství nejlepší přátelé, dokud jednoho dne neobjevili mrtvolu. Teď je Margo školní hvězda a tak trochu legenda, zatímco Q žije poměrně všední život plný rutiny. Tedy až do toho večera, kdy ho Margo vezme na šílenou noc plnou kanadských žertíků, která všechno změní – a druhého dne zmizí. Za sebou nechá pár podivných stop a Q, který je do ní roky zamilovaný, je odhodlán ji najít…

Odcházení je příjemný, čistý pocit, pouze když člověk opouští něco důležitého, něco, na čem mu záleželo. Když vyrve život i s kořeny. Ale nemůže to udělat dřív, než jeho život někde kořeny zapustí.

Taky vám to připomíná Hledání Aljašky? Normální kluk a krásná záhadná dívka, která jednoho dne zmizí a zanechá po sobě jen hromadu otázek? Když se nad tím teď zamyslím, obě knížky mají hodně společného – Papírová města by se klidně mohla jmenovat Hledání Margo – ale během čtení jsem rozhodně neměla pocit, že bych četla další Aljašku. Možná to bylo tím, že mi Q a Margo byli mnohem sympatičtější než Miles a Aljaška. Možná to bylo tím, že se John Green od napsání svého debutu víc rozepsal. Nebo to možná bylo jen to neidentifikovatelné „něco“, které některá knížka má a jiná ne. Každopádně se mi Papírová města líbila tak moc, že jsem je přečetla za jeden den.

„Myslíte si, že, no, že se za mě stydí?“

Ben se zasmál. „Cože? Ne,“ odpověděl.

„Když to vezmu kolem a kolem,“ dodal jsem já, „měla by ses ty stydět za něj.“

Obrátila oči v sloup a usmála se. Byla asi na komplimenty zvyklá. „Ale nikdy mě nikam nebere. Třeba s váma a tak.“

„Aha,“ došlo mi to konečně. „To proto, že se stydí za nás.“

Papírová města mají tři části. První popisuje šílenou noc s Margo a je to perfektní úvod. Plný vtipu, trefných pasáží a nabitý událostmi. Oblíbila jsem si Quentina i Margo. Ale žádná noc netrvá věčně, takže přijde druhá část – Margo se další den neukáže ve škole, Q se o ni bojí a rozhodne se ji najít. Tahle část tvoří většinu knížky a v jednu chvíli mi přišla trochu zdlouhavá. Dočkáte se zde řešení záhady, osobního vývoje a spousty filozofování a metafor, jak už je u Johna Greena zvykem. Naštěstí v pravou chvíli přijde třetí, závěrečná část, která je nabitá akcí a prostě bláznivá, šílená, crazy a jakékoli další ekvivalenty najdete. To je ta chvíle, kdy je sice jedna hodina v noci, ale já si řeknu, že už to musím dočíst, abych se dozvěděla, jak to dopadne.

A tak jsem se pustil do krátkého rozhovoru sám se sebou.

Já: Ale ty krysy.

Já: Jo, ale vypadá to, že ty se drží u stropu.

Já: Ale ty ještěrky.

Já: Prosím tě. Když jsi byl malý, tahal jsi je za ocásky. Ještěrek se nebojíš.

Já: Ale ty krysy.

Já: Krysy ti stejně nemůžou nic moc udělat. Ony se víc bojí tebe než ty jich.

Já: No jo, ale co ty krysy?

Já: Zmlkni.

John Green má stále co říct – pokud jsem si zrovna nezatrhávala vtipné pasáže, byla jsem hluboce zamyšlená nad nějakou trefnou větou. Kdybych měla porovnat Papírová města s Aljaškou a Hvězdami, řekla bych, že jsou někde mezi. Lepší než Aljaška, ale Hvězdy jsou pořád mým favoritem. Papírová města mě zkrátka příjemně překvapila. Ale však uvidíte sami. Papírová města vyjdou v češtině hned dvakrát. Už teď najdete v knihkupectví vázanou verzi z edice Světový bestseller, v prosinci pak vyjde YOLI paperback s klopami a obálkou s připínáčkem, takže každý bude mít možnost vybrat si verzi, která se mu bude líbit víc. U mě to jednoznačně vyhrává připínáček. Co u vás?

Honem jsem zamrkal, aby na mě nebyl moc znát úžas, ale ona si toho všimla a usmála se na mě. „Stručně řečeno,“ prohlásila, „čeká tě nejlepší noc tvého života.“