Eleanor a Park a zmrzlina

Jsem zvyklá na to, že jsem v moři milovníků čokolády tak trochu za outsidera: vždycky jsem totiž dávala přednost spíš gumovým medvídkům, palačinkám a zmrzlině. Obzvlášť pro zmrzlinu mám poslední dobou velkou slabost. Mimo to mám čím dál větší slabost i pro knihy od Rainbow Rowellové. Její knihy jsou pro mě taková zmrzlina.

Hodně knížek má jistý malý problém, říkejme mu třeba syndrom dokonalosti. Máte hlavní hrdinku, která je v polovině případů docela normální a v druhé polovině je vlastně úplně nezajímavá, nudná, introvertní – prostě nikdo. Jenže pak se objeví ON. Nejdůležitější je podotknout hned dopředu, že i kdyby jeho osobnost nebyla (nejdřív) dokonalá, naprosto si to vynahradí vzhledem. A pokud nemá nějaké skutečné nadpřirozené schopnosti (v knihách je přece možné cokoli), pod pohledem jeho hlubokých oříškově hnědých (případně pronikavě modrých) očí si i ta nejuťáplejší šedá myš uvědomí, že je ve skutečnosti taky krásná, a po překonání libovolných překážek spolu odplují do západu slunce.

A pak zvednete nos od knížky a zjistíte, že syndrom dokonalosti je pouze záležitostí knižního světa. Že všichni ti neuvěřitelně dokonalí hrdinové a hrdinky se v nejbližší době nestanou součástí vašeho života. Říká se „nesuď knihu podle obalu“, ale všichni to tak trochu děláme. A stejně jako hezké obálky máme radši i hezké hrdiny. Syndrom dokonalosti v plné kráse.

Ale taky se říká, že výjimka potvrzuje pravidlo, a výjimkou je zde právě Rainbow Rowellová. Během své spisovatelské kariéry už stihla vydat čtyři knížky a hned dvě pro vás YOLI chystá. Příští rok vyjde Fangirl, kniha mého srdce, mátová zmrzlina mezi příběhy, dokonalost v zelených deskách. Ale než začnu pět další příšerné ódy, pojďme se nejdříve podívat na knihu, která vyjde v překladu už letos v listopadu: Eleanor a Park.

Zatímco Eleanor se na první pohled (než o ní začnete číst) může zdát normální, Park působí zmatky mezi standardními hrdiny už jen svým jménem. A on přitom vážně nemá nic společného s místem plným stromů, trávníků a laviček, nechová žádnou zvláštní náklonnost k párkům, v zimě nenosí jen parku a žádný mistr parkování taky není. Je to prostě Park, tak obyčejný, jak jen může být hubený, napůl korejský kluk se zálibou pro komiksy v roce 1986 v Omaze, hlavním městě Nebrasky.

Pozornost na sebe ve skutečnosti upoutá spíš Eleanor, nová holka s vlasy rudými jako signální oheň, která je ke své smůle navíc i poněkud při těle a oblečení taky nic moc. Když Eleanor vstoupí do školního autobusu plného neznámých lidí, najednou ji čeká těžká volba: kam se posadí? V tu chvíli jí pohled padne na Parka, už už čekáte, že se jejich oči střetnou a… a pak nic. Oni spolu několik týdnů nepromluví ani slovo. Okamžitá láska je pro amatéry – Rainbow Rowellová dokáže dobře napsat i jejich  nevztah, aniž byste se u toho nudili.

Autorka se v knize zabývá celou řadou problémů; opravdu to hrdinům neulehčí. Jak ve své recenzi podotkl John Green, proti těm dvěma jako by se spiknul celý svět. Šikana, problémová rodina s opileckým otčímem, chudoba, předsudky, rozpadnuté manželství… to všechno se jim staví do cesty. A do toho si mají Eleanor a Park poradit s tím, že k sobě začínají něco cítit a nikdo jim to nepřeje. Ale koneckonců, je to jejich první láska. A jak moc je pravděpodobné, že první láska bude trvat na věky? Jisté je jenom jedno. Na první lásku se nezapomíná.

První dvě třetiny Eleanor a Parka ukazují světu, jak velký spisovatelský talent Rainbow Rowellová má. Poslední třetina sice maličko vyšumí do ztracena, ale i tak je Eleanor a Park kniha, se kterou byste měli počítat. Kniha o hrdinech, kteří jsou tak trochu jako my: nedokonalí, s normálními lidskými chybami a s naprosto obyčejnými touhami, obavami a problémy. A přesto (nebo snad právě proto) má velký potenciál přirůst vám k srdci.

Koneckonců, každý má slabost pro něco jiného. Ale Eleanor a Park jsou v moři sladkých románků právě jako taková zmrzlina. Trochu sladké, ale hodně osvěžující.  A to teprve počkejte, až si přečtete Fangirl!