“Kopec je můj přítel.”

Přijde mi, že divnější knihu jsem snad ještě nečetla. No vážně! Až tady nad ní dost kroutím hlavou, když na ni tak koukám a přemýšlím, co si o ní vlastně myslím! Protože můj názor na ni je pro mě zatím značnou záhadou! Opravdu!

Takže si nejdříve lehce shrňme, o čem že kniha vlastně je.

Half Bad – Napůl zlý vypráví o mladém čaroději Nathanovi, který není vůbec obyčejný. On je… jak to říct, vlastně, ani on sám zatím neví, jaký vlastně je. Teda, rozhodně ví, že je něco napůl, protože jeho matka byla bílá čarodějnice, ale jeho otec je velice obávaný a zlý černý čaroděj. Rada bílých čarodějů si Nathana proto velice hlídá, protože se ho opravdu obává, a taky tak trochu doufá, že by za ním jeho otec mohl přijít, v tom případě by se ho totiž pokusili chytit a zlikvidovat. Jenže otec nepřichází, což ale nebrání Radě, aby Nathanovi ubližovali. Vydávají totiž různá vyhlášení a nařízení, která ohavně omezují jeho život, jako by nestačilo, že už takhle se mu ostatní kvůli jeho původu vyhýbají. A přitom na Nathanovi není vůbec nic špatného! Jakmile ho ale rada odejme od jeho rodiny s tím, že ta už nemá právo ovlivňovat jeho výchovu a pošlou ho do výchovy k bílé čarodějnici, změní se všechno. Nathan už nikdy neuvidí svou rodinu, žije v hrozných podmínkách a je týrán. A to je přesně to, co Rada chce. Teda, rada chce Marcuse, Nathanova otce… kterého chce ale také Nathan, a jak to tak nakonec vypadá, chce i Marcus Nathana…

Jak říkám, zvláštnější knihu jsem snad v životě nečetla!

Po zápěstí jí tekl pramínek krve, několik kapek dopadlo na zem. Zvedla ruku a Deborah se naklonila, přiložila ústa pod ránu, rty přitiskla k babiččině kůži. Babička se k ní sklonila a zašeptala jí do ucha tajná slova. Debořino hrdlo se pohybovalo, jak polykala krev. Natahoval jsem uši, aby uslyšel zaklínadlo, ale slova byla jako zvuk větru ševelícího v listech.

Možná není nic tak zvláštního na příběhu, i když i ten má rozhodně něco do sebe, ale na formě vypravování je toho zvláštního opravdu hodně. Zvláštně se střídá vypravování v první osobě s osobou druhou, až jsem v tom hledala nějaký systém, který jsem ale nenašla. Takže musím přiznat, že jsem toto střídání nepochopila, protože mi nepřišlo pro knihu nijak důležité a užitečné. Musím ale uznat, že to knize dodávalo takovou velice zajímavou atmosféru.

Ano! Atmosféra! Ta je totiž u Half Bad klíčová! Atmosféra této knihy je, překvapivě, zvláštní. Stejně jako celý příběh je drsná, rázná, až z ní místy běhá i mráz po zádech.

Autorka se totiž s ničím nepáře. Nedává důraz na zdlouhavé popisy a k věcem jde přímo, což působí velice drsně. A takový je celý příběh, drsný. Až se nad ním i občas zhnusíte, protože jak autorka nic zdlouhavě nepopisuje, nedává prostor na domyšlení, ale rovnou všechno bez okolků napíše.

Poprvé, když jsem byl sám venku, jsem si lehl na zem. Ležet ve waleských horách je něco mimořádného. Pokoušel jsem si to urovnat: byl jsem šťastný, když jsem byl s Arranem, stačilo mi jen být s ním, sledovat jeho pomalou a mírumilovnou povahu, to bylo něco výjimečného; a byl jsem šťastný s Annalise, opravdu šťastný, mohl jsem se dívat, jak je krásná, a zapomenout, kdo jsem já, aspoň po dobu, co byla se mnou, to bylo také pěkně výjimečné. Ale ležet ve waleských horách bylo jiné. Lepší. To jsem byl skutečný já. Skutečný já a skutečné hory, živé a dýchající jako jeden.

A ano, i příběh je velice zvláštní, možná až trochu divný, dalo by se říct. Když ho tak čtete, nepřijde vám totiž, že by se toho zase tolik dělo, že by se příběh nějak zvlášť někam posouval.Ale jakmile se nad ním zamyslíte, uvědomíte si, že to vlastně není tak úplně pravda. Děje se toho hodně, nejenom s dějem, ale se samotným Nathanem, který se vyvíjí, mění a hledá se, zatraceně moc se hledá. A ještě se rozhodně hledat bude, protože jeho cesta ještě určitě není u konce. Nicméně už teď se dost posunul a ujasnil si hodně věcí, které vlastně chce a které rozhodně nechce. A rozhodně přišel na to, stejně tak čtenář, jak funguje svět čarodějnic a že není tak bílý, za jaký se vydává.

Pravděpodobně jsem vám moc nepomohla s otázkou, zda si knihu přečíst nebo nepřečíst. A pokud jste o ní už něco slyšeli a četli jste nějaké recenze na internetu, víte, že reakce jsou značně rozporuplné a možná převažují dokonce ty negativní. Sama nehodnotím knihu úplně kladně, ale negativně taky rozhodně ne. Je prostě hrozně zvláštní, jiná, surová a drsná, takže rozhodně nesedne každému, ale za přečtení podle mě určitě stojí. Na to je Half Bad moc zajímavé, abyste se knize jen tak vyhnuli. A věřím, že ještě hodně zajímavého nás čeká, protože autorka toho má v rukávu ještě vážně hodně.