Příběh v závorce: Ztracená naděje

Kdo z nás nemá obavy, když se kouká na druhý díl čehokoli? Nemluvě o tom, když je to kniha, která vlastně vypráví ten samý příběh… Jasně, z jiného úhlu, za jinou postavu, ale stejně – nebude to nuda?

Začetla jsem se do Ztracené naděje a chvilku ještě váhala. Pak jsem přišla k těm pasážím, kde Holder začíná psát dopisy své mrtvé sestře, a říkala jsem si – je to přece Hooverová, jak jsem vůbec mohla pochybovat?

Myslel jsem, že tě znám, ale neznal jsem. Asi jsem tě vůbec neznal. Znal jsem dívku, co v noci brečela. Znal jsem dívku, co se usmívala na fotkách. Ale neznal jsem tu, ve který se tohle spojovalo. Nemám ponětí, proč předstíralas umělý úsměvy a plakala opravdový slzy. Když kluk má kluk rád holku, zvlášť vlastní sestru, měl by vědět, co ji přiměje k úsměvu. A co ji rozbrečí.

Nic tomu nechybí. Je to zase šíleně vtipné a roztomilé na jedné straně a srdcervoucí na straně druhé. Navíc to má tu výhodu, že nacházíte některé z těch nejkrásnějších vět ještě jednou – a ještě jednou to celé prožíváte. Nebrečela jsem tuším vůbec, ale byla jsem jako na jehlách celý čas. (Oukej, jako první mě napadlo – tetelila jsem se – fakt nevím, kde se tohle zvláštní slovo vzalo v mé aktivní slovní zásobě.)

Pak zasténala, a ježíši… všechno, co jsem kdy věděl o touze, se v tom zvuku utopilo. Od toho okamžiku získal můj život nový a jediný cíl: najít způsob, jak ji přimět, abych od ní ten zvuk slyšel znova ještě jednou.

Ten Holder na obálce, to není můj Holder. Mluvily jsme o tom na srazu, že jo, a celkem jsme se shodly, nesplnil očekávání. O tohohle kluka bych si ani kolo neopřela, a ne že ho ještě pustit do domu a nabízet mu sušenky. Taky jsem to (trochu diplomatičtějším způsobem) tlumočila po návratu naší šéfredaktorce.

Každopádně Holder na papíře (a ten v mé hlavě) je pořád stejně krásný, to mi nikdo nevezme.
Sní sušenky, uklidí kuchyň, nechá si předčítat (přičemž sice neposlouchá, ale to je detail – přinejmenším se předčítání nebrání!) a říká věci, při nichž srdíčko vesele poskakuje. (A určitě by si nikdy neoblíknul tak strašné tílko jako Gus v tom filmu!!! To tílko mě pronásleduje.)

Mám tady nějak moc závorek.
Když on je to v podstatě tak trochu příběh v závorce, ne? Celá ta kniha…

Sotva jsem ji zahlédl, i takhle z dálky, připomnělo se mi všechno to, proč tolik toužím být s ní. Bylo to jen pár dní, ale od chvíle, kdy jsem ji potkal, jsem bez ohledu na místo a okolnosti pořád uvažoval jen o ní. Moje pozornost k ní byla přilepená, jako bych se stal střelkou kompasu a Sky byla můj sever.

Ptaly jste se taky na Finding Cinderella, kde je prý v centru pozornosti Six a Daniel. To jsem rovněž přeposlala do redakce. Ať nám to promptně vyřeší, přeloží a vydají, jinak neusneme. Tak doufám, že to nepotrvá dlouho. Zatím je před námi díkybohu alespoň Život jedna báseň.

Jo a několik jiných knížek, ale to není Hooverová… 😛