Tearling si můžete nechat!

Určitě se vám to už taky stalo. Konečně se vám dostane do rukou kniha, o které jste hodně slyšeli a na kterou jste se těšili několik týdnů, ne-li měsíců. Takže se do ní okamžitě pustíte, čtete, čtete… A rodí se ve vás zvláštní pocit nedostatečnosti. Jako kdyby byla porušena nějaká posvátná smlouva mezi čtenářem a knihou.

Neříkám, že mě Tearling zklamal, jenom byl úplně jiný, než jsem čekala, a do kolen mě taky rozhodně neposlal. Proč? Snažím se na to přijít.

Čtivé to je, toho se fakt nemusíte bát, dala jsem to na dva zátahy. Vtipné chvílemi taky a nechybí tam postavy, kvůli nimž budete chtít vidět další díl, i kdyby vás na tomhle nebavilo dohromady nic jiného.

Kostěj se zaklonil a zařval smíchy, pak ji přátelsky poplácal po zádech, až jí naskočila husí kůže. „Holka, ty buď budeš do týdne mrtvá, nebo z tebe vyroste ta nejstrašlivější královna, jakou kdy tohle království mělo. Nic mezi tím.“

Taky se mi ohromně líbilo, že je královnička v podstatě dosti nehezké děvče, navíc při těle. Ne že bych to někomu přála. Ale je to velmi osvěžující – jak už jsem si nedávno stěžovala v jiném článku, ty zástupy zdánlivě všedných slečen, které postupně objevují, jak krásné jsou, mi trochu lezou krkem. To snad musí každému.

Tady Kelsea nemá moc co objevovat. I její trenér na boj s mečem jí naznačí, že by mohla zkusit poupravit jídelníček, jinak toho na bitevním poli moc nenaskáče.

Odpadá tudíž taky romance. Všichni ji chtějí jako novou královnu, nic víc. Můžu se připsat do příběhu v nějaké fanfiction a Kostěj je můj!

Ve druhé polovině se zamotá děj a začne to být celé o hodně zajímavější. Některé postavy dostávají víc prostoru a stojí to za to – třeba Javel.

Nemůžu vyhrát, pomyslel si Javel a držel se za břicho. Není v tom jakási temná, podvědomá útěcha? Protože když nemůžeš vyhrát, pak to není tvoje vina, ať se rozhodneš jakkoli.

A stejně se mi to nelíbilo. Myslím, že především proto, že mi tam nějak chyběla hravost a fantazie, a to je pro mě v tomto žánru asi klíčové. Prostředí, do něhož je děj zasazený, mi přijde jaksi nedovařený, smyšlený tak nemastně-neslaně dospělácky, jen trochu poupravená skutečnost. To stejné platí pro jména postav i míst. To je vlastně všechno. Fantasy bez fantazie, příběhem je to mnohem víc pohádka (ačkoli se značnou dávkou brutalit, které by mi tam taky nebyly chyběly).

Pořád mi v paměti vyskakuje Half Bad – to je podle mě o sto procent lepší věc, originální a mnohem odvážnější.

Přitom čtenářské reakce na Half Bad nebyly nijak nadšené, prý moc dlouhý úvod a jiní se zase ptali, proč ty čarodějové vlastně nečarují.

Znamená to, že budu zase mimo, zůstanu se svým názorem sama, a všichni budou z Tearlingu skákat nadšením?

Napadlo mě to. Dokonce jsem si říkala, že bych k tomu třeba nepsala vůbec nic, ani slůvko, dokud nebude venku kniha i alespoň pár prvních recenzí. Pak mi psala Freckles, že už má rozečteno, a Hanka své důvody, proč se jí Tearling líbil a Half Bad o dost míň, a nedalo mi to.

Každopádně Tearling si nechte a ještě jsme neskončili. Doufám, že mi alespoň pár z těch lidí, co budou číst tu knihu nebo třeba jen tenhle článek, řeknou, co znamená kvalitní fantasy pro ně. Protože to mi teď fakt vrtá hlavou.