V jeden den se může stát cokoliv…

Asi už jste si někdy říkali, že byste chtěli být takovým tím člověkem, který se ráno probudí a podnikne něco naprosto spontánního a neplánovaného… třeba někam na pár dní jen tak odjede, naprosto neplánovaně, nebo si obarví vlasy na trochu šílenější barvu. Prostě něco neplánovaného a naprosto nečekaného. To Allyson z Jen jeden den byla vždycky taková hodná a milá holka, která vždycky dělala to, co se od ní očekávalo, a nikdy by ji nenapadlo něco takového udělat. Až to ale jednou neudělala. Odjela totiž na den do Paříže s klukem, kterého právě potkala ve vlaku, prostě jen tak, protože prostě chtěla jet do Paříže…

Jasně, odjet do neznámého města s klukem, kterého jste právě potkali, možná není úplně chytré a dalo by se to popsat i jako trochu přitažené za vlasy, ale jde o princip. Odpoutat se od svých zvyků a strachů, možná nahodit i nějaké jiné jméno, protože když to nejste vy, člověk se prostě cítí úplně jinak, cítí se tak nějak odhodlaně a statečně. Hlavně jde ale o tohle: alespoň na jeden den se zachovat trochu jinak a ten den si pořádně užít.

A to přesně udělá Allyson, hrdinka nové knihy od Gayle Formanové, Jen jeden den. Nebo chcete-li Lulu, protože jako Lulu stráví jeden den v Paříž s Willemem, Holanďanem, který je tak trochu velkým dobrodruhem, věří na náhody a rád se úmyslně ztrácí, protože pak člověk podle něj objevuje zajímavá místa a zažívá tak skvělé momenty.

„Myslíš to vážně? Myslela jsem, že se vracíš do Holandska.“
„Já si to myslel taky. Nejspíš mě ale vítr vane jiným směrem.“
Otočím se k Melánii. Rozhodnutí je na ní. Pohlédne na Willema přivřenýma očima. „Jestli mou kamarádku znásilníš nebo zavraždíš, zabiju tě!“
Willem sykne. „Vy Američanky jste tak divoký. Já jsem Holanďan. Přinejhorším ji přejedu kolem.“

Řeknu vám, opravdu děsně upřímně vám řeknu, že jsem se na Jen jeden den strašně moc těšila. Prostě se jedná o takovou tu knihu, která mě nalákala svým názvem, nádhernou obálkou a autorkou, kterou jsem si dost oblíbila. A pak taky tím, že se příběh odehrává v Paříži. Tu jsem zatím ještě nenavštívila, ale je to prostě takové místo, kde když se odehrává nějaký příběh, prostě vím, že to bude kouzelné a bude to stát za to. A to se mi zde rozhodně potvrdilo.

Jen jeden den není jenom taková obyčejná romance, kde se ti dva potkají, vrhnou se navzájem kolem krku, stráví spolu den, pak se na nějakou dobu odloučí a po nějaké době se k sobě šťastně vrátí a vrhnou se navzájem zase kolem krku. Možná tuhle knihu může někdo i takhle vnímat, protože ta hlavní linka příběhu má k tomuto docela blízko. Jen jeden den toho ale nabízí mnohem, ale opravdu mnohem víc.

Je to kniha o přátelství a o tom, jak může jednoduše vzniknout s člověkem, kterého jste právě potkali a jak se může měnit s člověkem, kterého znáte vlastně celý život. Je o nalézání své cesty životem, protože ne vždycky jde jenom o to dělat to, v čem jsme sice možná dobří, ale jde hlavně o to, aby vás to aspoň trochu bavilo. Je také o vlastním vývoji člověka a jak ho dokáže jakákoliv drobnost změnit. A také je o náhodách… o náhodách, které můžou buď provázet celý váš život, nebo o takových, které se dějí, aniž byste je vnímaly a přesto váš život výrazně ovlivní. Hlavně je to ale kniha plná zajímavých podnětů k zamyšlení, a možná dokonce k činům. Rozhodně po jejím dočtení budete mít chuť vyrazit do Paříže nebo ochutnat nějakou tu makronku anebo možná obojí. :))

“Horký večer přechází v jemný soumrak a já se nořím stále hlouběji do neskutečnýho světa Ilýrie a cítím, jak vstupuju do jakéhosi zvláštního nizozemského prostoru, kde se může stát cokoli a totožnost je možnost vyměnit jako boty. Kde ti, kteří jsou považováni za mrtvé, najednou ožívají. A všechno nakonec dobře dopadne. Uznávám, že je to trochu sentimentální, ale ovzduší je příjemné a vlahé, stromy svěže zelené, cvrčci cvrkají a člověku se v tu chvíli zdá, že všechno je pravda.”

Jen jeden den je také kniha plná skvělý myšlenek a takových těch super větiček, které vás donutí se usmát a pořádně se zamyslet. Teda, ona to udělá asi celá kniha, jakmile ji dočtete, ale tyhle drobné větičky vás dokážou dostat skoro na každé stránce. Zkrátka se toho v ní najde hodně a vážně hodně věřím, že každý v ní objeví to svoje a při každém dalším čtení přijde na něco úplně nového.

Jasně, je to taky trochu předvídatelná romance, přesto je to ale krásná kniha, která vás určitě bude bavit, Allyson/Lulu si opravdu oblíbíte a jakmile se vydá na svoji cestu, budete pro ni skandovat a kdykoliv zabloudí a neúmyslně se ztratí, budete ji držet pěsti a budete jí povzbuzovat: „Nevadí holka, to zvládneš, já ti věřím!“ A jakmile knihu dočtete, za prvé budete okamžitě chtít sáhnout po druhém díle, protože vám to prostě nedá (a mně to rozhodně nedalo), ale budete také chtít něco spontánní podniknout… protože prostě YOLO! 🙂

A abych vás na knihu ještě víc nalákala, přikládám video, kde uvidíte samotnou Gayle Formanovou. 😉