Velké finále Nástrojů smrti

Chtěla jsem k poslednímu dílu Nástrojů smrti napsat obsáhlou, pečlivou recenzi, jakou jsem už dlouho nenapsala, která by shrnula celou sérii a kterou bych za ní udělala tečku. Přeci jenom poslední díl oblíbené, povedené a dlouhé série nečte člověk tak často. Chtěla jsem napsat, jak mám Nástroje ráda, že se mi ohromně líbily i Pekelné stroje, možná i o trochu víc, a že jsem se rozhodla, že už si ze světa lovců stínů nic dalšího nepřečtu, protože by Clareová mohla napsat i něco dalšího… A ono ne, ona si mě Cassie zase úplně získala. Takže tohle nakonec nebude taková recenze, jakou jsem původně plánovala.

Svět neodděluje zvláštní a výjimečné lidi. Každý může být výjimečným.

Clareová totiž neplánuje lovce stínů jen tak opustit. Evidentně se totiž dočkáme celkem pěti sérií z tohoto světa. Celá tahle obrovská sága bude začínat Pekelnými stroji (The Infernal Devices), následovat bude série The Last Hours, poté Nástroje smrti, The Dark Artifices a nakonec The Wicked Powers. K tomu všemu existuje i několik komiksů a doprovodných povídek, například o Magnusovi. Asi nemá úplně cenu rozebírat, jestli jsou v tom hlavně finanční důvody. Ono to nakonec vůbec nemusí být špatné, ale je to ohromně nefér vůči čtenářům. A to hlavně proto, že knihy na sebe v tomto pořadí navazují, ale bohužel nevychází v překladu postupně (Pekelné stroje začnou vycházet u YOLI až letos, po dokončení Nástrojů), a tak se v Nástrojích objevují postavy zPekelných strojů a naráží se na tehdejší události. Čtenáři, který čte jenom Nástroje, to může být popravdě úplně jedno. Nic není vyloženě nepochopitelné, jen si zkrátka člověk nespojí všechny narážky. A ty umí Clareová vážně dobře. Nicméně čtenář, který Pekelné stroje začal číst, ale ještě je z nějakého důvodu nedočetl, nebo někdo, kdo tuší, o čem série je a jaké postavy se v ní vyskytují a nechce si zkazit budoucí čtenářský zážitek, by Město nebeského ohně rozhodně číst neměl. Rozhodně ne před dočtenímPekelných strojů. Nedozvíte se sice všechno, ale hlavní rozřešení vztahů hlavních hrdinů zjistíte. A byla by škoda připravit se takhle o překvapení.

„Kdo je tam?“ zavolal, a pak se zarazil. „Samozřejmě,“ dodal do temnoty kolem něj, „i já jakožto lovec stínů jsem viděl dost filmů na to, abych věděl, že kdokoliv se zeptá „Kdo je tam?“, skončí velice brzy mrtvý.

Už bych se ale mohla dostat přímo k Městu nebeského ohně, že ano?
Nejenže je Město nebeského ohně posledním dílem Nástrojů smrti, tedy té původní série o lovcích stínů, ale je to také jedna z mých úplně prvních young adult sérií. Já a Nástroje smrti se známe už pět let. Mít pět let rozečtenou sérii vyžaduje nejen věrnost čtenáře, ale také nepostradatelný glanc autora. A ten Clareová má. Rozhodně. Rozepsat úspěšně na šest knih takový příběh, který má pořád tempo, zajímavý děj a dobré postavy, je opravdu úctyhodné. A opravdu celou dobu poslední Město nic nepostrádá, je to jako bych zase četla první díl, stejně nadupané akcí, zajímavými událostmi a postavami, které má člověk upřímně rád. Stále jsem ale musela myslet na to, že se jedná o už opravdu poslední díl Nástrojů smrti, takže jsem při čtení byla často velice sentimentální.

„Miluju tě,“ řekla, „ale nepokoušej se mě zastavit.“
Jace se natáhl k její ruce. „Tak dobře,“ souhlasil. „Teď se společně rozběhneme k portálu.“
„Běžíme,“ přikývla a bok po boku vyrazili vpřed.

Všechno se nějakým způsobem vyřešilo a dokončilo. Všechny postavy se dočkaly svých rozhřešení. Možná byl závěr až moc idylický a lehce přeslazený. Ale po takové době a všem, co se událo, si to zaslouží nejen postavy, ale také věrní čtenáři. (Kdyby vás zajímalo vyjádření Cassie ke konci knihy a k osudu postav, mrkněte sem. Varuju ale předem, je to jeden velký spoiler!) Přeci jenom jsme společně s postavami zažili perné chvilky.

A že se těch postav připojilo na závěr k vyprávění dost. Už to není jenom Clary, jako na úplném začátku, a není to jen Clary se Simonem jako ve čtvrtém dílu. Kdepak. Pohledy postav se střídají jak na běžícím pásu, protože čtenář potřebuje k pochopení všech událostí mnoho úhlů pohledů. V tomto směru si ale myslím, že se Clareová nechala značně ovlivnit svými fanoušky na internetu. Ti velice často vyjadřují své kladné pocity vůči určitým postavám a doslova se dožadují jejich příběhu. Je proto potom zcela pochopitelné, že se autorka všem chce zavděčit. Takže ano, střídá se mnoho pohledů a nepozorný čtenář by se i mohl občas ztrácet, přeci jenom se nejedná o jednoduchý příběh, ale Město nebeského ohně rozhodně ve svém průběhu neztrácí tempo. Clareová ví od začátku, kam se chce dostat a i přes časté odbočky se tam nakonec a ve velkém stylu dostane.

„Bratr Zachariáš,“ řekla Isabelle. „Leden až prosinec v kalendáři sexy mlčenlivých bratrů.“
„To jako vážně existuje kalendář sexy mlčenlivých bratrů?“ zeptal se Alec. „Kde ho koupím?“

Město nebeského ohně je určitě úctyhodné zakončení dlouhé a obsáhlé série. Značná tloušťka knihy ničemu nevadí, protože jde o velice čtivou knihu. Clareová ukázala, že vytvořit zajímavý a chytlavý příběh vážně umí a věřím, že mnoho čtenářů si její další knihy nenechá ujít. Nicméně je tu ale pár věcí, které autorce bohužel odpustit nemůžu. Návaznost na Pekelné stroje ještě beru, to se mi jako člověku, který má sérii přečtenou, líbilo. Objeví se zde ale kapitoly z pohledu nových postav – Emmy a Juliána, hlavních postav další série. Hrdinové jsou to zajímaví a milí a už po přečtení těch několika kapitol čtenáře jejich osudy budou zajímat, ale je to zkrátka od autorky ohromně nefér. Její záměr nalákat čtenáře na další série je zcela zřejmý, a to se mi vážně nelíbí. Ve formě speciálního epilogu by to bylo něco jiného. I tak se musím přiznat, že si Juliánovu a Emminu sérii pravděpodobně přečtu, na to se mi zalíbili hodně. Takže ano, lovce stínů mám opravdu ráda, jejich svět je vážně povedený a příběhy mě skutečně baví, ale myslím si, že by Clareová mohla konečně napsat i něco jiného. Rozhodně na to má.

Rodina není jenom o krvi, jsou to lidé, kteří tě milují. Lidé, kteří ti kryjí záda.