Dokáže Kelsea zachránit Tearling?

První díl fantasty série Eriky Johansen mě hodně zaujal. Nabídl zajímavý svět, napínavý příběh a nejasné prostředí, které s sebou přineslo mnoho otázek, na které Královna Tearlingu odpovědi nepřinesla, čímž si autorka zaručila i nadále pozornost čtenářů. Co nás tedy čeká v pokračování?

„Jsi královna Tearlingu. Některé věci si sama vybrat nemůžeš.“

Tažení do Tearlingu je značně obsáhlá kniha, ale ničemu to rozhodně nevadí, protože ani jednou nebudete mít pocit, že by toho už bylo nějak moc. A poskytuje odpovědi! Opravdu už dostaneme nějaké odpovědi! Není sice objasněno všechno, nějaká tajemství si musí přece jenom autorka schovat ještě do třetího dílu, ale naši zvědavost uspokojuje. A konečně se tak uspokojila i moje touha po zařazení série k nějakému žánru!

Bohužel mě klame paměť natolik, že nejsem schopná říct, jestli Tažení do Tearling nějak přímo a plynule navazuje na Královnu, na to jsem ji četla už hodně dávno. Dokonce jsem měla v jednu chvíli i hodně velký strach, že se vůbec nebudu chytat a chápat, co se děje. Ale postupně jsem se do toho dostala a vzpomínala jsem si na všechny důležité souvislosti a postavy. Ty jsou v sérii totiž značně výrazné, takže se na ně nedá úplně zapomenout. (Výjimečně jsem si pamatovala i dost jmen, což je hodně překvapivé.) Ať už sama Kelsea, Kostěj, Rudá královna, některý z členů Kelseiny gardy nebo někdo z úplně nových postav, každý nějak vyčnívá. A jedná se rozhodně o zajímavé postavy.

Ano, nové postavy! Johansenová představila hned několik nových postav, a dokonce nové dějové linky, které odpovídají na ony vyřčené otázky předchozího dílu. Jedná se o scény z minulosti Tearlingu, které vlastně dost zvláštním způsobem pronikají do dění aktuálního Tearlingu. Tyto scény se pak povedeně prolínají, střídají se po uměřeně dlouhých úsecích a vytvářejí značné napětí, které vás bude nutit bez přestávek pokračovat ve čtení.

„Myslím, že to je sama podstata zla v tomto světě, Výsosti: ti, kdo jsou přesvědčení, že mají nárok na všechno, co chtějí, na všechno, co dokážou uchvátit. Takoví lidé se sami sebe nikdy neptají, jestli na to mají právo. Neberou v úvah, co to bude stát ostatní – myslí jenom na sebe.“
„Umíte dobře hrát, paní Mayhewová, ale muži jako je váš manžel, se málokdy omezí jen na povrchové škody.“
Lily si balíček vzala a snažila se přitom nedotknout jeho prstů. „Asi si myslíte, že mám na vybranou.“
„Já vím, že nemáte.“ Zavřel lékařskou brašnu. „Ale neztrácejte veškerou naději na lepší svět. Existuje, a tak blízko, že se ho můžeme dotknout.“

Přestože se toho děje v knize vlastně dost, mám pocit, že celkově se děj zas tolik neposunul a osud Tearlingu se rozhodně nepřiblížil k nějakému vyřešení. Autorka si to evidentně schovává na závěr série, cože se není čemu divit. Přesto ale určitě nejde říct, že by druhý Tažení do Tearlingu jakožto druhý a prostřední díl série nějak strádal. Ano, je sice značně dlouhý, ale žádný problém „prokletí druhých dílů“ nenastává. Naopak. Všechno začíná pomalu, ale jistě dávat smysl, spojují se důležité souvislosti, objevují se i nové prvky, které celý příběh zajímavě oživují, a všechno je to dohromady uspořádané velice čtivě a i zábavně, takže nudit se rozhodně nebudete. Vlastně se jedná o úctyhodný druhý díl a zajímavé pokračování dobře našlápnuté série, který nechává své čtenáře skoro až dychtící po pokračování. Bohužel si na něj budeme muset ještě chvíli počkat, ale za sebe můžu říct, že už teď jsem dost zvědavá, kam to všechno povede.