Když zíráš dost dlouho, každý je zajímavý

Už je to rok, co jsem přečetla knihu s krásnou obálkou a zajímavým názvem: Made You Up. Už je to rok a stále ji nedokážu vyhnat ze své hlavy. Teď vychází v češtině pod názvem Uvnitř mé hlavy. Asi všichni se shodneme na tom, že poznat, co se někomu jinému honí uvnitř hlavy, není zrovna jednoduché. Většinou se ale můžeme spolehnout aspoň na to, co vidíme. Alex tuhle výhodu nemá. Realita je pro ni luxus, který nemůže pokládat za samozřejmý.

Když bylo Alex třináct, diagnostikovali jí schizofrenii. O rok později se k diagnóze přidalo i slovo paranoidní. O několik let později už nikoho z jejích blízkých nepřekvapuje, že občas hledá v jídle sledovací zařízení nebo je přesvědčená o tom, že je knihovnice součástí spiknutí komunistů. Často fotí, protože skutečné věci na fotkách zůstávají, zatímco ty vymyšlené časem zmizí. Když Alex nastoupí do nové školy, očekává, že to nepůjde úplně hladce. Nečeká ale přítomnost kluka, kterého potkala, když jí bylo sedm. Kluka, o němž byla až doteď přesvědčená, že si ho vymyslela, ale který teď vypadá docela skutečně… Nebo není?

„Někdy mám pocit, že lidé považují realitu za samozřejmost.
Poznáte třeba rozdíl mezi snem a skutečným životem. Když jste ponořeni do snu, nemusíte si to vůbec uvědomovat, ale jakmile se probudíte, víte, že sen byl jen sen a ať už se v něm událo cokoliv dobrého či zlého, nebylo to skutečné. Pokud nežijeme v Matrixu, je tento svět skutečný, skutečné je vše, co v něm uděláte, a nic víc nepotřebujete vědět.
Lidé to berou jako cosi pevně daného.“

Schizofrenie není snadné téma. Francesca Zappia ho ale zpracovala způsobem, ze kterého nebudete deprimovaní až na půdu. Alex má svérázný smysl pro humor a její vyprávění je svižné a nekomplikované. Knížku jsem četla mezi zkouškami a představovala pro mě vlastně oddech od stresu všední reality. Ano, i já beru realitu jako něco samozřejmého.

Na Alexinu schizofrenii ale nesmíte zapomínat. Ani Alex neví, co je skutečné a co si jen vymyslela, nesmíte jí proto věřit, jako vypravěčka je velmi nespolehlivá. Tato skutečnost mě opravdu poháněla při čtení. Ano, přiznávám, moje motivace byla hlavně zjistit, zda je Miles skutečný, protože mě od začátku do konce děsil název knížky – Made You Up (Vymyslela jsem si tě). Autorka by měla být spokojená, protože mě tahle otázka strašila od začátku až do poslední stránky. Koho si Alex vymyslela?

(Teď mě napadlo, že by mi vůbec nevadilo, kdyby si Alex vymyslela moji učitelku anglické gramatiky, ta je ztělesněním nočních můr a zatím všechno naznačuje tomu, že je skutečná.)

„Tak jak bylo?“
„Dobře,“ odpověděla jsem, kroužila miskou s vystydlou polévkou a pátrala po jedu. Ve skutečnosti jsem si nemyslela, že by mě matka chtěla otrávit. Tedy většinou.
„To je všechno?“
Pokrčila jsem rameny. „Bylo to v pohodě. Prostě den ve škole.“
„Potkala jsi někoho zajímavého?“
„Každý je zajímavý, když se na něj díváš dost dlouho.“
Založila ruce v bok. Neklamná známka toho, že byla identifikována Jedna Z Těch Věcí, Které By Alex Neměla U Stolu Říkat.

Uvnitř mé hlavy bývá přirovnáváno ke knížkám Rainbow Rowellové. Nejsem si jistá, jak moc jdou tyhle dvě autorky srovnávat, ale každopádně můžu říct, že Rainbow Rowellová, Gayle Formanová nebo John Green patří mezi mé oblíbené (v případě RR nejoblíbenější) autory, takže na tom něco bude.

Pokud se chcete něco dozvědět o schizofrenii, možná je tahle knížka trochu moc růžovým obrázkem. Já jsem se knihu rozhodla brát jako pozitivní oddechovku a na konci roku si vysloužila místo mezi nejlepšími knihami, které jsem přečetla. Vážně mě to velice bavilo, takže jsem ráda, že knížka vyjde v českém překladu. Doufám, že se bude líbit i vám.