Moje současná posedlost: NÁSTROJE SMRTI

Asi budu jeden z posledních, kdo to řekne, ale lepší pozdě nežli nikdy, že jo, takže: Nástroje smrti jsou boží! Tahle knižní série mě chytla prakticky od první věty. Proč jsem se ke knihám Cassandry Clareové dostal až s takovým zpožděním? Zásluhu na tom má seriál Shadowhunters, jehož první série právě skončila na americké stanici Freeform.

Ten seriál je mnohými fanoušky Nástrojů smrti kritizován. Prý knihy sleduje jen velice volně. Herci prý neodpovídají popisu Cassandry Clareové. Prý knihy nikdy nemůže nahradit. A víte co? Je to pravda. Seriál je mnohem stručnější: to, co autorka rozepisuje v prvních třech knihách, se víceméně objeví během 13 dílů první série – a ještě k tomu ve značně odlišném kontextu a pořadí. Vzhled postav nemůžu posoudit, protože jsem nejprve viděl seriál, takže už jsem odsouzený k tomu představovat si Clary, Jace, Aleka nebo Isabele podle jejich představitelů. A o tom, že knihy nemůže nahradit, není pochyb.

Každé médium je specifické. Knihy jsou podrobnější, autorka si může dovolit vykreslit svět Lovců stínů a jejich zvyky stejně jako další obyvatele svého fantastického světa. V seriálu na to není čas, musí být akčnější – a tudíž i návykovější, musí diváky navnadit na pokračování. A myslím, že se mu to daří. Sám jsem koneckonců živoucím důkazem: seriál se mi stal jakousi ochutnávkou toho, co najdu v knihách Město z kostí, Město z popela, Město ze skla a v dalších. Přiměl mě je otevřít a zhltnout během pár dní, zatímco jsem čekal na další díl.

Co se týče zápletky, tady budu trochu kritičtější. Cassandra Clareová vytvořila úžasný svět, ale místy je přehnaný – skryté město Idris, popisy byrokratických postupů uvnitř organizace… Mnohem víc se mi líbí dosavadní přístup seriálu, kdy světy Lovců stínů a smrtelníků existují souběžně. Nicméně to, kde Clareová pokulhává, čtenáři bohatě vynahrazuje propracovanými postavami.

Clary je sice ta, skrze niž se se světem Lovců stínů setkáváme, ale říct o ní, že je hlavní postava, by bylo přehnané, protože prostor v seriálu i v knihách dostávají i další postavy. Díky bohu, protože kdyby děj stál na Clary, zřejmě by upadl do klišé „nepřemožitelné hrdinky“, který se poslední dobou vyskytuje všude – Hunger Games, Divergence, Matched… Naštěstí tady je okouzlující bad boy Jace, který s Clary okatě flirtuje a jejich dialogy jsou moc zábavné. A zapomenout nesmím na černovlasého krasavce Aleca, mimořádně originální postavu. Motiv zamilovanosti do nejlepší kamaráda se v literatuře i filmech objevuje, ale vždycky jen mezi chlapcem a dívkou. Alec může posloužit jako příklad gaye, který se vymyká všem stereotypům – je to drsný frajer a Lovec stínů. Za to smekám klobouk, paní Clareová!

Roztomilý Simon, Claryin nejlepší kamarád, slouží trochu k odlehčení, ale jeho následná přeměna (nebudu spoilerovat) je šokující. Navíc jeho ostré výměny názorů s Jacem a dalšími postavami mě baví číst i sledovat v televizi. A pak musím zmínit černokněžníka Magnuse Banea, který okamžitě upoutá pozornost jak v knihách, tak v seriálu. Každá jeho věta je pecka. Zamiloval jsem si jeho smysl pro drama i pro téměř anglický humor.

Cassandře Clareové se v Nástrojích smrti podařilo vytvořit skvělé postavy, které jsou každá jiná a jejich vzájemné interakce, ať už milostné, přátelské nebo naštvané je hrozně fajn sledovat, protože to je jako pozorovat dialogy mezi nejlepšími přáteli. Proto jí odpouštím i některé berličky a fantasy prvky v zápletce.

„Celá tahle věc s parabatai je na můj vkus až příliš intimní…“
„A to nevíš ani polovinu!“

Jakmile se prokoušu Nástroji smrti až do konce, hodlám se vrhnout na Mechanického anděla. Budu rád, když do komentářů napíšete svůj názor na knihy Cassandry Clareové – která se vám líbila nejvíc? A kdo je vaše nejoblíbenější postava? Klidně se rozepište, momentálně ve světě Lovců stínů žiju a rád si pokecám s dalšími fanoušky…