Papírová města na velkém plátně

Knihy Johna Greena jsem si skutečně oblíbila. Netvrdím, že jsou naprosto dokonalé, ale čtu je ráda, opakovaně. A protože to se zfilmováním Hvězd dopadlo vážně dobře, na Papírová města jsem se hoooodně těšila. Včera jsem je viděla podruhé… a klidně bych na ně šla okamžitě znova.

Filmová Papírová města se věrně drží knižní předlohy, sice si trochu upravili závěr, ale všechno k dobrému. Film samozřejmě sleduje hlavní a důležitou dějovou linku, kdy Q hledá Margo po jejich společné noci plné odplat a holicí pěny.

Nezapomíná ale i na další důležité věci. Stejně jako u Hvězd nejsou opomenuty myšlenky z knihy, které se do filmu dostávají díky vypravěči, hlasu z hůry, a také samozřejmě díky rozhovorům mezi postavami. Ano, jasně, postavy! Ty jsou na celém filmu (a knize samozřejmě) to nejdůležitější (a to nejlepší). Když se podíváte na většinu knih, tou výraznou postavou bývá hlavní hrdina a ostatní postavy jsou většinou v pozadí, protože jde hlavně o toho hlavního hrdinu. Nejsou nijak výrazné, nezaujmou. Takže se není čemu divit, že je hned zapomenete. Zapomněli jste ale někdy nějakou postavu z Greenových knih? Jasně, možná si už nepamatujete všechna jména, ale určitě si pamatujete něco. To něco, díky čemu je zrovna tahle postava výjimečná a nezapomenutelná. A zrovna v Papírových městech je v popředí skupinka vážně zajímavých lidí. Quentin se svým odhodláním a svými cíli, Ben a jeho neustálé balení holek (a Quentinovy mámy), Radar a největší sbírka černých Santů, Angela a její úžasné vlasy, chytrá Lacey a to, jaká je skvělá kamarádka. A samozřejmě Margo Roth Spiegelmanová (moje naučená německá výslovnost mě neustále nutí říkat Špíglmanová; fyi Spiegel je německy zrcadlo) je prostě Margo. Ta je naprosto jedinečná celá.

Celý film se nese v příjemném pozitivním duchu a těch 109 minut strávených díváním se, si určitě užijete. A to hned z několika důvodů:

• Tvůrci si vzali z knihy to nejlepší a skvěle to převedli na velké plátno.
• Nezapomněli na ty skvělé vtípky, rozhovory mezi klukama a vážně zábavné scénky (písnička z pokémonů, moje oblíbená scéna v koupelně na party u Jase, čůrání v autě, černí santové! Všechno to tam je!)
• Výborná, opravdu výborná hudba! 
• John Green a jeho bláznivé cameo
• Překvapení. Překvapení. Překvapení v téhle scéně, ale musíte na to do kina, ve videu ho nenajdete. 😉

Co říct závěrem… asi je vidět, že jsem z Papírových měst vážně nadšená. Jasně, Hvězdy jsou taky hodně povedené, ale na ty se úplně nedá koukat nonstop, na to jsou moc psychicky náročné. U Papírových měst se budete tak strašně moc bavit, že prostě nebudete chtít, aby skončily.