Pojďte se zasnít!

Sny mohou být krásné a magické, ale také velice zlé a děsivé. Rozhodně jsou ale pro nás stále obrovskou záhadou (anebo šíleností konkrétně v mém případě). Jak potom může dopadnout kniha o snech?

Alice má svého snového kluka, Maxe. Každou noc s ním prožívá skvělá a romantická dobrodružství, ale pořád jsou to jenom sny. To Alice ví. Jenže když se s otcem přestěhuje z New Yorku do Bostonu, do domu po babičce, její sny se stanou skutečností. Max, její snový Max, tam chodí do stejné školy, kam ona právě nastupuje. Ale co to má všechno znamenat? Vysnila si Alice až takhle přesného kluka, nebo je v tom něco jiného? Anebo přichází kompletně o rozum?

Téma snů je v knihách velice vděčné. Autor si s nimi může dělat v podstatě cokoliv, bez potřeby nějakých pravidel či jasností, jedná se přece jenom o sny. A rozhodně je knih se snovou tematikou vážně hodně. Vyniká Dreamologie z takového množství knih?

„Připadá mi, že jsme spolu doopravdy,“ namítla jsem.
„Ty víš, jak to myslím, Alice,“ ozvala se Sophie už trochu netrpělivě. „S někým, koho můžeš vážně mít. Představit ho kamarádům. Osahávat se s ním v křoví na školním výletě. Někoho, kdo… kdo je… opravdovej.“
To poslední slovo zůstalo viset mezi námi a já rozpačitě zavrtěla hlavou. Má pravdu. Bez ohledu na to, co k Maxovi cítím, je tady jeden problém. Ten večer, kdy jsme se potkali v Metropolitním, byl sen. Každá noc s Maxem, co si vzpomínám, byl jenom sen. Protože Max je chlapec z mých snů… a jenom z nich.
Max doopravdy neexistuje.

Dreamologie bohužel na poli snové tematiky nepřináší nic moc nového. Hlavní hrdinka si vysní báječného kluka, který se posléze objeví v reálu, na tom vážně není nic nového. (Dokonce mám pocit, že jsem něco dost stejného už někdy četla, celá tahle zápletka pro mě představovala jedno velké déjà vu.) A celé to navíc není nijak složité a zamotané. Má tedy smysl takovou knihu vůbec číst?

A víte, že má? Dreamologie je totiž strašně milá a příjemná kniha. Tak není komplikovaná, ale naopak velmi přímočará a bez zbytečných vedlejších epizodních linek. Potřebujeme vždycky něco extrémně složitého a hlubokého, abychom se dobře bavili? Rozhodně ne. A doprostřed zkouškového, kdy si chcete prostě od všeho odpočinout a trochu se uvolnit a přestat přemýšlet nad složitými věcmi, je přesně taková kniha to pravé ořechové.

Dreamologie vlastně nemá žádné technické problémy, které by vám znepříjemňovaly čtení. Jedná se o milou a velice vtipnou knihu, která v některých pasážích dokáže být i značně dobrodružná a napínavá. A velice, velice romantická. Je to taková slaďoučká jednohubka, kterou zblajznete na konci dlouhého a náročného dne a která vám vykouzlí úsměv na tváři a pohodu na duši.