Potkali se v sexshopu: stejná jména, odlišné povahy

Když jsem pár týdnů před vydáním knihy Will Grayson, Will Grayson do ruky dostal předběžný text, okamžitě jsem se pustil do čtení, protože John Green je pro mě záruka kvality. Davida Levithana jsem moc neznal a myšlenku knihy taky ne.

Věděl jsem tedy, že v ní figurují dva chlapci, kteří se jmenují stejně – Will Grayson, ale kromě toho jsem byl nepopsaná tabule a těšil jsem se na nové knižní dobrodružství. Hned po přečtení prvních dvou kapitol mi bylo jasné, že oba Willové Graysonové se liší jako oheň a voda. Jeden je beznadějně zamilovaný do spolužačky, druhý je gay. Jeden pochází ze spokojené středostavovské rodiny, druhý má na světě jenom maminku. Jeden má výstředního homosexuálního kamaráda jménem Drobek Cooper, druhý si v jídelně povídá maximálně tak s vyvrženci z matematického kroužku… Jenže skutečně jsou tak rozdílní?

Ale dost řečí, tady jsou moje poznámky, které jsem si při čtení dělal. Nebojte se, spoilery tam nenajdete!

Pátek 16:42. Začínám číst Will Grayson, Will Grayson.

Pátek 17:15. Aha, tohle bude trochu syrovější než ostatní knihy Johna Greena. Objevují se tady sprostá slova, jde se na dřeň. Líbí se mi, jak v každé kapitole čtenář okamžitě pozná, kdo ji psal. Kapitoly Johna Greena jsou trochu „pocukrované“ – uhlazené, aby víc vynikly sympatické postavy, humor a samozřejmě úžasně napsané chytré věty, které si my všichni Greenovi fanoušci zapisujeme do čtenářských deníků. Kapitoly Davida Levithana jsou drsnější, naštvanější. Obnaženější. Takhle puberťáci doopravdy mluví, takhle se chovají, takhle píšou… Ale díky této upřímnosti jsou i navzdory temnějšímu podtónu vtipné – ale trochu jinak, než kapitoly Johna Greena. Je to těžké popsat, ale okamžitě poznáte, že to psal někdo jiný. Osvěžující!

Pátek 17:49. Málem se zadusím večeří, když vybuchnu smíchem a vdechnu zeleninu. Vynikající (ta večeře taky, ale mám na mysli hlavně tu knihu)! Máma se mě ptá, čemu se to směju. Stydím se jí to říct, protože to zrovna nebyla pasáž vhodná pro hlasité čtení…

Sobota 10:03. Jak jsem si poznamenal včera, ta citová obnaženost je perfektní, protože se s postavami čtenář může snadno ztotožnit. Podobné starosti má každý teenager – ať už se mu líbí kluci, nebo holky. Každá postava má svůj pečlivě promyšlený charakter, vady i silné stránky.

Sobota 10:20. Greenův Will Grayson se konečně setkává s tím Levithanovým Willem Graysonem. Je to v sexshopu a za velice dramatických okolností, ale je to krásné.

Sobota 13:26. Ajajaj! Nastávají komplikace.

Sobota 13:56. Ještě víc komplikací. Dilema láska versus přátelé, láska versus strach ze závazků, z nových věcí. Myslím, že to je typická ukázka pocitů zmatených puberťáků, kteří se po citové stránce necítí příliš silní v kramflecích.

Sobota 14:44. Vypadá to, že Will Grayson má plán…

Sobota 14:49. …a hodlá k tomu využít „toho druhého“ Willa Graysona.

Sobota 15:21. Hahaha! Směju se, protože tohle začíná být opravdu jízda. Nechci nic prozrazovat, ale roli v tom hrají Will Grayson, Will Grayson, Drobek Cooper a ten nejvíc gay muzikál v historii muzikálů. Škoda, že kniha nemá soundtrack. Tuším, že by to byl hit za hitem na hudebních hitparádách…

Sobota 15:40. Tak teď už to dočtu! Zbývá mi posledních asi dvacet stránek a na tváři mám spokojený úsměv, protože kniha Will Grayson, Will Grayson zatím víc než překonala má (beztak vysoká) očekávání.

Sobota 16:08. Dočteno. Překvapilo mě, jak rychle se závěr knihy změnil z humorného na dojemný. John Green to umí, to vím už od doby, kdy jsem četl Hvězdy nám nepřály, ale netušil jsem, že se mu – samozřejmě spolu s Davidem Levithanem – mě podaří zasáhnout do srdce. Nakonec se ukázalo, že to je kniha nejen o lásce, ale především o přátelství a o tom, že nemá cenu být na někoho naštvaný. Buďme na sebe hodní! Sakra, zase jsem se dojal…

Gratuluju, jestli jste dočetli až sem, protože vážně nevím, jestli vám ty neutříděné dojmy něco dají. Pokud vás tenhle můj článek nalákal k přečtení, pak splnil svůj účel, jelikož Will Grayson – oba Willové Graysonové – si to zaslouží.