Varování: Bez sušenek Oreo nečtěte!

Simon Spier je obyčejný středoškolák, který řeší naprosto obyčejné problémy. Chodí do školy, na zkoušky dramatického kroužku, tráví čas s kamarády. Má ale taky velké tajemství. 

Teda… vlastně dvě taková tajemství. Simon je gay a už delší si dopisuje s Bluem, se kterým se poznali na tumbleru. Nikdo neví ani o jednom… do té doby, než se Simon zapomene odhlásit ve školní knihovně z emailu a spolužák Martin uvidí jejich dost soukromé zprávy. Martin to ale nehodlá roztroubit do celého světa, nicméně tak trochu začne Simona vydírat, protože se mu strašně líbí Simonova kamarádka Abby a chtěl by s ní od Simona pomoci. To se sice Simonovi vůbec nelíbí, ale nakonec souhlasí, protože nechce, aby se to, co mají s Bluem, zkazilo, protože to začíná být vážně hezké… otázkou ale zůstává, jestli se někdy vůbec skutečně potkají.

A tak nám Becky Albertalli představuje docela obyčejný příběh, který je ale vlastně jedinečný. A teď nemluvím pouze o tom, že těmi dvěma hlavními hrdličkami jsou dva kluci, uvidíte sami.

Psal o tom, že člověk může znát druhého člověka sebelíp, může znát nazpaměť všechna jeho gesta, ale do jeho myšlení stejně nikdy nepronikne. Psal o tom, že lidi jsou jako domy s obrovskými pokoji a titěrnými okny.
O tom, že i přesto se člověk může cítit odhaleně.
O tom, že se kvůli své homosexualitě cítí zároveň skrytě i odhaleně.
Když jsem četl tuhle pasáž, nejdřív se mě zmocnila panika a rozpaky, ale taky záchvěv vzrušení.
Mluvil o oceánu mezi lidmi. A o tom, že smyslem všeho je najít břeh, ke kterému stojí za to plavat.

Existují knihy, u kterých dlouho trvá, než si na ně tak nějak zvyknete a než se pořádně začtete… tak přesně tenhle problém rozhodně nenastane. Probuzení Simona Spiera je přesně ta kniha, kterou prostě otevřete, začnete číst a okamžitě si vás sama kniha naladí na správnou vlnu. A na té skvělé vlně se pak vezete po celou dobu čtení. Jedná se o tak příjemné a pohodové čtení, které prostě baví. A navíc je ještě vážně dobře vtipné! Ne nijak vynuceně, ale tak nějak přirozeně se zkrátka budete neustále usmívat.

Velkým plusem jsou postavy, protože na těch si dala autorka opravdu záležet. Hned máte pocit, že je znáte odjakživa a že byste s celou partou chtěli sedět v jídelně a být s nimi kamarádi. Přesně takhle přátelské a pohodové prostředí kniha nabízí. A to nabízí i značně vážná témata a řeší vydírání. Becky Albertalli se totiž povedlo do značně obyčejného příběhu dostat hned několik velice důležitých věcí, o kterých bychom neměli jenom číst, ale hlavně vědět, přemýšlet a mluvit. A tím, že nám tato témata nabízí, a ještě na tak skvělém podnose, odvádí skutečně dobrou práci.

„Nemám rád konce,“ řeknu. „Mám rád věci, které nekončí.“

A navíc, Simona si skutečně zamilujete hned po pár stránkách, je to prostě zlato. A to, že ono velké překvapení odhalíte mnohem dřív než sám Simon, vůbec ničemu nevadí. Můžete si tak užít všechny ty drobné momenty, kterých byste si jinak nevšimli. Jo a ještě jedna strašně důležitá poznámka: předem doporučuju ke čtení pořídit Orea, budete je rozhodně potřebovat.