“Veselé Vánoce, blbštajni.”

Přepadla mě vánoční nálada. Na začátku listopadu, takže skutečně možná až moc brzy, ale prostě je už pořád se mnou a neopouští mě. Vytáhla jsem kozačky a zimní kabát, pořídila rukavice a připravuju vánoční seznamy a vymýšlím dekorace. A své milé vánoční náladě jsem nasadila korunu souborem povídek Sněží, sněží… a byla to rozhodně pěkná koruna.

Obrátil jsem oči v sloup. Vévoda si zastrčila za ucho pramen vlasů a zase pustila Bonda. Minutku jsem se koukal, ale pak jsem si uvědomil, že spíš hledím z okna, kde vzdálené pouliční lucerny ozařovaly sníh, takže vypadal jako milion padajících miniaturních hvězdiček. Ačkoli mě samozřejmě mrzelo, že rodiče musejí trávit Vánoce mimo domov, v tu chvíli jsem si přál, ať sněží ještě dlouho.

Sněží, sněží… se skládá ze tří svátečních romancí známých a populárních autorů, z nichž je u nás nejznámějším John Green, jeho dámské spoluautorky, Maureen Johnson a Lauren Myracle jsou také velké spisovatelky, jen u nás bohužel neznámé a vydávané minimálně.

Tak jo. Tak jo. Podívám se na ni, a jestli se ona bude koukat na mě, tak se na ni jednou pořádně podívám a pak se zase podívám dolů a rozmyslím si to znova. Jen jeden pohled. Podíval jsem se na ni.

Všechny povídky se odehrávají během jedné pořádné sněhové bouře na Štědrý den. Jubilee, hlavní hrdinka povídky Zasněžený express Maureen Johnsové, cestuje v té sněhové bouři vlakem, který v ní ale uvízne a nemůže se hnout. Tak se Jubilee rozhodne nezůstávat a nezmrznout a nenudit se ve vlaku, a dojde do blízkého Waffle House… kde potká Stuarta. Stuart je spolužák Tobina, Vévody a JP, hrdinů druhé povídky od Johna Greena, která se jmenuje Vánoční zázrak. A ti jsou ještě spolužáky Addie, hlavní postavy poslední povídky od Lauren Myraclové, kterou je Archanděl prasátek.

„Prosím tě,“ ušklíbla jsem se. „Ani déšť, ani sníh, ani kroupy, ani mráz nedokážou zavřít dveře do Starbucks.“

Víc vám ale děj přibližovat nebudu. V tomhle případě totiž rozhodně stačí říct, že se jedná o sváteční romance, že jsou navzájem propojeny a že jsou ohromně milé a plné skvělé vánoční atmosféry. Na místě je ale alespoň jejich lehké porovnání a hodnocení.

Rozhodně musím říct, že nejvtipnější povídkou je určitě ta od Greena. Ten i na malém stránkovém prostoru předvedl svoje umění vytváření zajímavých postav (Plukovník v Aljašce, Vévoda zde, jaká přezdívka přijde příště? 🙂 ) a určitě pobavil. Skutečně jsem se snad upřímně smála s každou stránkou jeho povídky a velice se mi líbí, že zrovna takhle vtipná povídka je ta prostřední. Příběhově a zároveň nejvíc sváteční je ale určitě povídka první. Ta představuje všechno, co si představím pod označením „sváteční romance“. Milí a příjemní hrdinové, pohodový, sice jednoznačný, ale v tomto případě to vůbec ničemu nevadí, příběh, který rozhodně nezklame. Archanděl prasátek je potom z celé sbírky nejulítlejší povídka, která ale umocňuje příjemnou a vtipnou atmosféru celého triptychu.

„Moment!“ zarazila jsem ji. Popadla jsem na poličce hrnek se sněhovými vločkami a podala ho Tegan.
„Pro Gabriela.“
„Jestli se tu zastaví regionální manažer, tak dostanu padáka,“ prohlásila nešťastně Christina.
„Prasata firemní politika nedovoluje.“
„Šup tam, miláčku,“ prohlásila Tegan a posadila Gabriela do hrnečku.

Celkově hodnotím tuhle povídkovou knihu plnou vánoční nálady velice pozitivně. Určitě se totiž jedná o milé čtení, ze kterého ta skvělá vánoční atmosféra doslova plyne. A o Vánocích jsou dovoleny i ty úplně největší kýče, takže tuhle povídkovou knihu si rozhodně můžete dovolit. 😉