Colleen Hooverová je zpět a v plné síle!

Knihy Colleen Hoveerové jsou moje velká guilty pleasure. Vždycky si říkám, že už další číst nebudu, že to dokázat nemůže, že mě přece nemůže znova tak dostat a že dám šanci novému autorovi… nechápu, vážně nechápu, jak to ta ženská dělá, ale stejně mě vždycky nakonec dostane. A Možná jednou se řadí hned na vrchní příčku nej knih od této autorky (ale co, nebudu vám nic nalhávat, jsou tam vlastně všechny!)

Možná jednou vypráví o vysokoškolačce Sydney, která i přes nesouhlas rodičů studuje hudební vědu a bydlí se svojí kamarádkou. Nebo teda kamarádkou… spala by kamarádka už docela dlouho s vaším přítelem a jemu by to vlastně vůbec nepřipadalo jako podvádění? To asi není úplně kamarádka a dobrý přítel. A ke všemu se to Sydney dozví na svoje narozeniny, kdy si myslí, že pro ni chystají narozeninovou oslavu s překvapení. Což o to, překvapení přece jenom nakonec dostala…

Sydney se po šokujícím zjištění okamžitě sbalila a odešla z bytu, nicméně neměla kam jít. Před domem ji ale našel kluk z bytu odnaproti, kterého už několikrát viděla na balkoně a slyšela, jak naprosto božsky hraje na kytaru. Ridge neměl žádné postranní úmysly, opravdu jí chtěl jenom pomoct, a tak ji u sebe ubytoval, s čímž skutečně neměli problém jeho spolubydlící ani jeho přítelkyně. Ani jeden z nich nemohli předpokládat, že to postupně začne být problém, protože k sobě začnou něco cítit… a jak známe Colleen Hooverovou, nejen jejich pocity, ale následně i celá kniha, budou velice ale velice intenzivní. A nesmíme opomenout ani překvapení, která si po cestě knihou Colleen připravila!

Ale když se snažíte bojovat se svým srdcem, vůbec to není tak snadné.

Colleen Hooverové píše o komplikovaných životních osudech a velkých životních láskách. A přesto se ještě nezačala opakovat a každá její kniha je jedinečná. (A naprosto boží.) S Možná jednou to není vůbec jinak. A přestože je to vlastně velká romantika, rozhodně se nejedná o jednoduché odpočinkové čtení. Hooverová prostě umí.

Možná jednou je totiž velice čtivá kniha. A vtipná! Tak strašně vtipná! Každá postava má skvělý smysl pro humor, který si často a velice rádi demonstrují a to nejenom jazykově, dost často si na sebe chystají slušné kanadské žertíky. Povedené, hodně povedené. Takže bavit se rozhodně budete.

Polibky jako jeho by měly doprovázet varovné cedule. Pozor, škodí srdečnímu rytmu.

Dobrou knihu tvoří nejenom dobrý příběh obalený do skvělé atmosféry, ale hlavně postavy, Na nich to přece jenom všechno stojí. To si Hooverová rozhodně uvědomuje, protože její postavy mají vždycky něco do sebe (to, že jim často dává velice podivná jména, je další věc, podle které je nezapomenete). V Možná jednou byly postavy tak nějak dospělejší a rozumnější než v nějaké předchozí knize. Všichni byli trochu víc reální. A velice rozumně se i chovali, protože si skutečně uvědomovali, co jejich činy mohou následně udělat. Bylo hodně zajímavé číst knihu s tak uvědomělými hrdiny, kteří nejdřív přemýšlí, a až teprve potom skutečně něco udělají.

Možná jednou rozhodně neztrácí výšku laťky, kterou si Colleen Hooverová doposud vybudovala. Určitě ji zase o kousek posunula. A já slibuju, že už se jejím dalším knihám nebudu bránit, už prokázala a to hned několikrát, že zkrátka neumí své čtenáře zklamat.

Jak už jsem poznamenala, celá kniha se točí kolem hudby a skládání písní. A tak si Colleen Hooverová nenechala ujít možnost nechat skladby vzniknout. A rozhodně doporučuji si je poslechnout, třeba rovnou u čtení, protože to rozhodně stojí za to!